Nechtěli jsme to nechat

pouze na Adminovi a tak jsme se do toho pustili všichni tři. Nedali jsme si nějaké přesné úkoly,

ale pár věcí jsme si rozdělili. Já jsem se přihlásil,že vyberu

vyjížďku. Na první obhlídku jsem vyrazil již začátkem jara,svítilo nádherně sluníčko,

ale stále nebylo na jízdu bez svetru. Trochu jsem podcenil oblečení,a tak

po příjezdu domů jsem to už cítil v krku. Objel jsem okolo Osiky pár cest,které jsem

rozvinul ještě víc podle mapy a konečnou podobu dostala vyjížďka při otevření kempu

v červnu. Další cesta,kterou jsem měl naplánovanou na obhlídku jsem nedojel. V

Kamýku jsem chytil do zadního kola vrut. Nebyl to takový velký problém,ale nečekal

jsem to. Přišlo mně to takové zvláštní. Proražení nebo píchnutí čekám spíš v terénu

než na silnici,ale najednou to tu bylo. Chvilku jsem hledal,jak přizvednout zadní

kolo,ale nakonec jsem to vyřešil. Na lavičku jsem motorku nenaložil,až jsem objevil

kulatý kanál,který slušně přečníval nad okolím,dvě dlažební kostky pomohly

zaaretovat stupačky a pak už jen práce s montpákama a výměna duše-měl jsem pouze 21

na přední kolo,tak jsem ji trochu přeložil,což jsem neměl vyzkoušeno,ale šlo to.

Pouze problém nastal při foukání-moje pumpička na kolo nestačila. Naštěstí kousek

byla benzinka,ale tam zase nebyl funkční kompresor. Naštěstí se nade mnou slitovala

mldá čerpadlářka a kompresor jsem použil mohl po malé úpravě. Po nafouknutí a

kontrole jsem vyrazil na další cestu. Ale zádrhelům ještě nebyl konec. Před Krásnou

Horou se otevřelo nebe a já jen tak tak stačil skočit do kombinézy,kterou jsem si

vtipně roztrhnul v rozkroku. Ke slovu přišla páska,ale déšť ne a ne skončit.

Zataženo bylo hnusně a tak jsem další cestu odpískal. Možná chyba,protože jsem večer

viděl záběry v televizi z JH a bylo tam nádherně. No nic. Další výlet jsme si

domluvili s klukama na začátek června až bude kemp otevřen.Od kluků jsem za výběr

trasy vynadáno nedostal,takže schváleno. Domluvili jsme ještě pár věcí,co kdo

zajistí nebo vymyslí,udělá a pak už jen těšení na den D,kdy budu moct vyrazit na

Osiku. Týden před srazem jsem neměl jistotu,zda pojedu sám nebo s Dášou. Naštěstí

vše se srovnalo těsně před odjezdem a mohli jsme vyrazit oba. Již od čtvrtka večera

jsem pomalu začal pociťovat cestovní horečku,ráno v pátek to bylo ještě horší.

Ještě,že jsem měl v pá dopoledne v práci frmol a neměl jsem čas se zaobírat

nervozníma myšlenkama. Odpoledne do garáže,dobalit pár drobností,počkat až Dáša

přijde z práce a šup na DRaka a palba směr Zdice,Milevsko,Tábor,JH,Osika.

Těsně před odjezdem jsem měl malé dilema kudy nejrychleji nebo nejlépe,vyhnout se

zácpě nebo velkému provozu. Nakonec jsme vyrazili touto trasou. Mám rád cestu

Zdice-Příbram. Je zde slušný asfalt,pěkné zatáčky a ne příliš velký provoz. Z

Příbrami na Kamýk a na Milevsko.  Přes Tábor jsem jel opět přes město,ikdyž jsem jel

podle předpisů a koukal,zda nepotkáme kámoše z poslední cesty přes toto město. Na

konci města jsme zastavili na baštu a při odjezdu vidím,že u silnice stojí DR s

dvouma pasažéry a koukají do mapy. Snažil jsem se upoutat na sebe pozornost,ale

neměli čas koukat okolo sebe a tak vyrazili na další cestu. Povídám Dáše,že to byl

Pivča a že když pojedou takovým způsobem,tak je dorazíme v JH,ale moje představa

byla mylná. Dojeli jsme je za pár km opět koukající do mapy-tím samozřejmě nechci

nikoho urazit,ne všichni máme najeto více km. Taky umím zakufrovat-však jste to

viděli v sobotu sami. Takže jsme Pivču,tak trochu vzali do háku a valili na JH a pak

dál. Na JH je pěkná cesta a dá se tam docela upalovat a Pivča měl co dělat,aby nám

stíhal. Ne každý je takový magor jako já a každý jezdíme jinak. Tím nechci říct,že

jsme kličkovali mezi auty. Konečně Nová Bystřice a Osika. Po příjezdu do kempu už

vidíme ty známé tlamy u stánku,vše ze mě spadlo a už jsem se nemohl dočkat,až se

taky usadím mezi ně a dáme řeč. Stavba stanu a vybalení proběhlo dost rychle a už

jsme byli ve víru dění.

Pár rychlých pohledů,potřesení rukou,pár prohozených vět a

už jsme byli mezi svýma. S klukama jsme dali řeč,jak to bude vypadat zítra,řekli

jsme si,co kdo a tak. Brzké spaní a ráno vstáváme čerství a nedočkaví na další dění.

Rychlá snídaně a honem na moto. Pěkná fotka na parkovišti a už jen my na motorkách a

okolo ubýhající stromy.

 

Stačila chvilka nedorozumnění se Sniperem a museli jsme s

Dášou dohánět čelo pelotonu. Při dojetí čela jsem přehlédl odbočku a valil jsem

rovnou cestou. Po ujetí pár metrů jsem si nebyl jistý,ale jistota přišla

vzápětí-jedeme blbě,při vjetí do vesnice a najetí na hlavní silnici jsem začal kupit

chybu za chybou,následovalo potupné otočení celé kolonya navrácení na plánovanou

trasu. Hlavně jsem měl hrůzu,že Láďovi dojde benzin a budeme muset řešit průšvih.

Naštěstí se tento katastrof.scénář nenaplnil a plánovaná zastávka v Kunžaku u

benzinky musel přijít dříve než jsem si myslel. Kdo potřeboval,dotankoval,kdo měl

žízeň,doplnil tekutiny-bylo docela teploučko,což asi všichni byli radši než aby

padala voda nebo fučel vichr.

Po občerstvení nás i našich ořů jsme se vrátili o pár km zpět a již jsme se mohli

kochat okolní krajinou,lesy a pár výhledy. Při plánování trasy jsem se soustředil na

to,abychom nemuseli porušit jakýkoliv zákaz. Při vjezdu na jednu asfaltovou lesní

cestu jsem si všiml,že je tam kulatá značka,která tam předtím nebyla. Měl jsem

docela dobrou depku,že na nás vykoukne za horizontem osoba jako při plánování.

Naštěstí tam nikdo nebyl a já se mohl věnovat cestě a vychutnávat okolí. Cesta již

probíhala,tak jak jsme s klukama naplánovali,malé zastavení ještě bylo u ruiny malé

Hluboké v Rudolci. Čas ubíhal rychleji než jsme předpokládali a tak jsem vyjížďku

trochu zkrátil a po krátkém svezení po super silnici se spoustou pěkných zatáčkách

jsme již valili na Slavonice a pak ke hradu Landštejn,kde byla plánován oběd a

prohlídka hradu.

Po trochu delším čekání na baštu jsme se někteří mohli vydat na okouknutí hradu.

Nejsem nějaký velký obdivovatel památek,ale tuto největší zříceninu a pěkný výhled

na kraj jsem si nemohl nechat ujít. Výhled super,akorát těch schodů nahoru a dolů

bylo dost a v MX botách lahoda.

Pár jedinců odjelo před prohlídkou do kempu a my ostatní se vydali po prohlídce za

nimi. Odjeli jsme a byli domluveni s Honzou a Tomim,že ví,kam mají jet. Akorát jsem

neošéfoval Admina a po příjezdu do kempu jsem ho a Laďku viděl poprvé trochu

vytočené,srčící blesky. Situaci jsme si vysvětlili a mohlo se přikročit k soutěžím.

Jako první jsme zvolili jízdu pomalosti,abychom mohli co nejdřív shodit hadry a boty

a přestat se smažit ve vlastním potu. Skočil jsem na DRaka a vyrazil. Levá ruka

pracovala se spojkou a pravá citlivě s plynem. Myslel jsem si,že jsem dost pomalý,že

jsem borec,ale dost a dost dalších,kteří jeli po mně,bylo ještě šnekovatějších a

musim říct,že vyhrál po zásluze ten nejpomalejší.

Omlouvám se všem,že nebudu jmenovat nejlepší tři při každé soutěži,ale nějak mně

výsledky ulítly,ale asi nejvíc cen si odvezl Tomi z velké dálky,klobouk(přilbu) dolů

před tou dálkou.

Další soutěží bylo namotávání PET lahve s vodou. Musim se přiznat,že jsem se tak

trochu připravoval na tuto soutěž,dokonce Dáša mě chtěla diskvalifikovat,ale zase

tak moc jsem se nepřipravoval a netrénoval. Spíš jsem si to párkrát zkusil. No

vyhrál jsem po zásluze,ale druhý za mnou nebyl tak daleko.

Musím vyzdvihnout výkony našich holek,že se zúčastnily a nevedly si vůbec špatně.

Dokonce Míša Wosová si to prubla s PET lahví a pak ještě s ojnicí a pístem a navíc

tuto soutěž zvládla na 1 s hvězdičkou a to dokonce mezi muckejma.

A další soutěž byl twister. Vrhnul jsem se do toho po hlavě a taky to tak

vypadalo,po pár otáčkách se mně točila palice jako po 5ti pivech a 5ti

panákách,válel jsem se ještě než jsem se rozběhl. Po 10ti otáčkách jsem se rozběhnul

a mrsknul jsem sebou opět,hamba to pro mě nebyla-spíš při všech soutěžích šlo o

pobavení,nejen přihlížejících,ale i účinkujících.

Jako poslední byla soutěž vědomostní,ze které mě dopředu vyloučily-byl to test z

minulého roku a po dohodě s Adminem jsem nic nepsal.

Přišlo rozdávání skromných cen a různých drobností,ať pro nejstaršího-zase jsem

nevyhrál,dokonce jsem se posunul až na čtvrté místo(asi se přezdívky nezbavím),pro

nejvzdálenějšího účastníka,tak pro první tři ze soutěží.

Po vyhlášení cen a výherců jsem musel úprkem ke stánku,neboť jsem byl slušně

dehydrován a měl příšernou žízeň. Nebyl jsem sám,kdo stánek navštívil a mohli jsme

se bratřit a přetřásat věci,které se vztahoali více či méně k motorkám. Stánek

zavírali docela pozdě a my skoro všichni jsme se snažili zahnat žízeň dost daleko.

Měl jsem předsevzetí,že nebudou žádné panáčky,ale dobré slivovičce jsem neodolal a

taky to bylo v neděli ráno znát. Sakra. Ale byla dobrá,ať ta od Řitky,tak ta od

Nového Jíčína. Mňam.

S Pažhautem jsme šli spát jako poslední,ale odcházeli jsme s Honzou a Pájou.

Napovídali jsme toho docela dost,ale utkvělo mně v paměti to,jak jsme jezdili po

Rumunsku po travnatých pláních spolu s Pájou,jako bychom tam byli sním.

Ranní vstávání do slunečného dne bylo na jednu stranu příjemné,na druhou stranu

kruté. Před  snídaní jsem si šel po docela dosti letech udělat pár temp v

rybníku,abych zahnal těch několik zloduchů v mé hlavě a žaludku,což se mně podařilo

dost málo. Snídaně klasická a pak už jen loučení s odjíždějícíma účastníkama a

balení věcí a potřesení rukama a šup domů.

Je škoda,že někteří museli odjet už v sobotu nebo naopak přijeli až v sobotu ráno.

Cestou jsme se zastavili s Adminem,Laďkou,Sniperem,Pivčou,Evou a Dášou na baštu v

motorestu,kde se nám již po druhé dost líbilo. Starali se o nás jako o vlastní.

Cesta domů není nikdy až tak zajímavá,jsme plni zážitků,spěcháme (bylo docela

teploučko a při průjezdu obcema to bylo dost znát) a náš průjezd městem Tábor tomu

taky odpovídal. Jel jsem jako první a Sniper s Pivčou za mnou. Snažil jsem se jet

svižně,ale ne nebezpečně. V Táboře jako poseroutek. Pak už jen malé občerstvení u

benzinky a poslední potřesení rukou a někdy příště.

Sakra bylo to tak krátký a tak fajn.

Sice padnul návrh na podzimní setkání,ale myslím si že se uvidíme v takovém nebo

jiném složení asi až zase za rok-možná blíže slovenským hranicím? Nebo někde jinde?

Děkuju všem,kdo se zúčastnili i všem,co se podíleli a příště ahoj.

 

You have no rights to post comments