Rosničkáři hlásili docela fajn počasí,ale zase byla tím pádem obava,že se budeme potkávat se spoustou túristů a pejskařů,byciklistů,ale v průběhu jízdy jsme až zase tak mnoho lidí nepotkali a když,tak bez nějakých větších negativních reakcí(házení klacků nebo kamení po jezdcích).
Rozprava byla určena na pátek večer,kde jsme se měli dozvědět různé drobnosti a rady a taky nahrát průjezdní body do navigací,které jsme měli druhý den obkroužit a na papír přepsat z průjezdních bodů nějaká čísla nebo symboly. Někteří piloti byli z blízkého okolí a tak se večer jen zastavili pro info a doplnění a domluvě o složení týmů. Já dorazil (opět po obvyklém menším zabloudění) něco okolo 18.30 a hned u brány potkal Klasiku s Hajným-další člen našeho týmu-Lukáš dorazil o něco později. Probrali jsme obvyklé věci před závodem a začala rozprava. Nějvětší náčelník Richard se ujal slova a prozradil nám o co zítra půjde. Projet co nejvíc průjezdních bodů(za každý bod se udělovaly předem dané body od 500-3000),nasbírat co nejvíc bodů do součtu a celou trasu projet co nejrychleji,dojet na RZ,tu jako tým projet 2x také co nejrychleji a pak už jen čekat na výsledky.
Sešlo se nás 6 týmů nad 600 ccm a 6 do 600 ccm. Každý měl od dvou do čtyř členů a nutná byla minimálně jedna navigace, do které se načítala projetá trasa.
Po rozpravě a doladění naší zítřejší taktiky jsme se rozešli do svých pelíšků. Já dojel opět s modrou dodávkou a tak jsem zalezl do spacáku a spal až do rána.
Ráno po probuzení jsem zjistil,že je okolo(základna byla v Bráníku u Vltavy)docela hustá mlha-no nic,snad se rozežene. Rychle převlíknout,nasnídat,DRaka ven a zjistit situaci před startem. Mělo se startovat v 8 hodin a každý si mohl určit sám,kdy vyrazí na lov. Přišel jsem do areálu,kde byly zaparkové motorky a Klasika mně povídá,že nemusím spěchat,že má na předním kole vysypaná ložiska a že Hajný jede k Richardovi pro nová-sakra docela nepříjemná zpráva a věc,ale nedalo se nic dělat. Tak až přiveze nová ložiska,tak je vybouchneme a nalisujeme nová. Mezitím přišel Lukáš,že musí namontovat novou páčku na přední brzdu a zda nemám pilník-sáhnul jsem do brašny v dodávce a kulatý pilník pro propilování otvoru pro šroub mohl vykonat svou práci. Po chvíli byla ještě potřeba pilka-páčka nebyla origo a tak byly potřeba drobné úpravy. Vše se zmáklo a najednou přijel Hajnej a že můžeme vyrazit-ložiska měl vyměněna a vše bylo v poho. Tak šup na stroje a přes Modřany a most na Zbraslav do Měchenic na první odlov průjezdního bodu. Já jako znalý silnic v okolí jsem byl přinucen jet jako vodič prví,mlha byla opravdu hustá a já měl od utírání brýlý za chvilku mokré rukavice. Před mostem přez Vltavu mě dojel Lukáš,že má měké přední kolo. Nejbližší benzinka byla až v Měchenicích a tak byl docela statečný,že na píchlé gumě dojel až tam. U pumpy neměli kompresor,ale Klasika vozí elektrický a tak jsme zkusili nafouknout duši-bez úspěchu. Africa musela na schod,přední kolo dolů,montpáky do ruky a už byla guma dole. Duši jsem měl já i Hajný,tak nebyl problém dát novou a v opačném pořadí montáž. Ztratili jsme nějakou dobu s ložisky a duší i páčkou,ale nebyli jsme nijak v deprézi-to se stává. Jen mně proběhlo hlavou,co čeká mě?
Ale už jsme alespoň mohli vyrazit do terénu. Projeli jsme chatovou osadou v Měchenicích a už byli v blátíčku a mokru. Mlha se trochu roztrhala a jelo se docela v poho. Místy terén představoval spíš trialové pasáže a nebo vodní koupele,ale jeli jsme pořád dopředu. Jak jsme projížděli okolo jedné chaty,tak tam pán vyndaval něco z auta a za zatáčkou byl opět slušný brod a já kouknul a proti mně jelo do brodu auto,tak jsem zastavil a čekal. Pán si myslel,že se mně nechce do vody a tak měl ústa od ucha k uchu,ale jak auto projelo,tak jen kývnul,mávnuli jsme na sebe a já frčel do vody. Na začátek dne docela dost vodních průjezdů,ale to nebylo ještě vše. Po chvilce hledání jsme našli náš dnešní prví průjezdní bod,zapsali číslo,čas a frčeli dál. Přišel další průjezd potůčkem se spoustou kamenů. Nějak jsme nezvolil tu správnou stopu,zachtil se oběma koly o kameny a zadní se protáčelo,tak s Draka dolů a zatlačit,ale nějak jsem ztratil stabilitu a už se poroučel na bok do potoka. Levá noha mně zůstala pod motorkoua studená voda byla ten správný impulz,abych se stačil sám zvednout i s motorkou. Nějak jsem jí vydrápal z potoka a mohli jsme jet dál. Po ujetí cca 200 m jsme se museli všichni otočit,protože ta správná cesta k dalšímu bodu vedla po druhé straně potoka a o kousek dál. Průjezd potokem jsme museli absolvovat znovu. Dával jsem si bedlivý pozor,ale málem jsem tam skončil znovu-fuj.
Našli jsme tu správnou stezku a valili dál. Jel jsem jako poslední,přede mnou Lukáš na Africe a před náma Hajný na Africe a Klasika na Advíku KTM. Ti dva se střídali ve vedení(měli oba GPS). Dojelo jsme pod pravou zatáčku,která se zvedala vzhůru,byly tam vyjeté koleje a nic nenasvědčovalo tomu,že budou nějaké problémy. Jak jsem jel za Lukášem,tak jsem si nenechal moc prostoru za jeho zadním kolem a dvouvál má přece jen jiný krouťák a nějak mně prolétlo hlavou,když tady on zastaví(zadek mu lítal ze strany na stranu a rychlost nebyla závratná),tak se já nerozjedu. Myšlenka proběhla a já najednou ztratil otáčky a DRak už stál. Dolů ze sedla,zadní kolo se protáčí na kamení,zatlačit posledních 10 metrů-ukrutná fuška,tak jediné řešení-motorku otočit a šup dolů z kopce a zkusit to znovu. Pod kopcem otočka pravá ruka fullgas a nahoru. Tentokrát,že jsem měl před sebou místo,mohl si regulovat otáčky motoru ve vyšších sférách,tak jsem dal kopecs prstem v nose. Na horizontu už na mě čekali,že mně půjdou pomoct,ale naštěstí ostuda nebyla až tak velká. Po sklidnění a nasednutí ostaních jsme mohli pokračovat dál. Postupem času a trochu menších bloudění jsme vyloupili všechny průjezní body na této straně řeky a přes Davli po mostě jsme se dostali na pravý břeh Vltavy a pokračovali v projíždění a hledání dalších bodů. Někdy nám to šlo rychle někdy jsme trochu kufrovali,ale myslím si,že až tak hrozné to nebylo.
Některé pasáže se mně vybavují zřetelně,některé vůbec,ale bylo spoustu větších i menších výjezdů,sjezdů,roklinek,blátivých steziček,stezek pro kamzíky,brodů,spousta spadaného listí na stezkách a lesních cestách,taky asfalt byl,když jsme některá místa hledali o trochu delší,zato bezpečnější cestou. V Břežanském údolí byl před náma kopec nahoru a šipka ukazovala přímo do něj,ale po silnici se to dalo objet na Točnou a pak dál k bodu. Byla to sice delší cesta,ale pro naše motorky rychlejší a bezpečnější. Byly tam vyjeté koleje v listí,ale po dojetí jsme mluvili s klukama,kteří to sice jeli,ale směrem dolů.
Přijeli jsme k Písnici,kde se staví nová silnice a na vybagrovaných haldách pro nás byla připravena RZ(rychlostní zkouška). Richard nám sdělil,že na nás nečekají dvě,ale tři kola a jedna malá bahenní lázeň. Po chvilce otálení jsme vyrazili na trať. Trochu jsem se rozjel,ikdyž jsem si říkal,že první kolo bych měl jet volně,ale saze bouchly a málem se mně to za jedním horizontíkem nevypaltilo. Netrefil jsem správně kolej a už letěl do strany,naštěstí jsem to ustál,ale fujtejbl. To ale nebyl ještě konec,další malilinkatý kopeček a já si pravou špičkou zahamtnul zadní brzdu a na hraně motorka chcípla,nastartovat,v bahně otočit a valit dál,táhlá zatáčka a opět zdechnutí motoru pro málo plynu. Start,projet tobogánem,přidat plyn,pravá zatářka,sjezd do vody a za ní asi 4 metry výjezd. Krátký rozhled,hup dolů,projet vodou-bylo tam tak 30 centimetrů vody,ale voda mně šla až na přibu,ve vodě začít přidávat plyn,vybrat vhodnou kolej,ještě víc pravá ruka zalomit a už vyhlížet vrchol. Sice mě to vyneslo trochu doleva,ale nic vážného,výjezd v poho,další zatáčka,prudký sjezd,zatáčka,výjezd a ještě dva další výjezdy a další kolo. To už bylo lepší,ale ve třetím opět chvilka nepozornosti a lehké odložení před zatáčkou a motor chcípnul ve stejném místě na přidání málo plynu. Po Projetí brodu a výjezdu,jsem počkal na Klasiku a ta měla drobný problém na vrcholu výjezdu z vody. Rychle jsme Advíka dostali na kola a mohli jsme jako tým dokončit RZ. Hajný si dal navíc kolo,jak se mu RZ líbila. Sice po dojezdu Richard sliboval,že mě diskvalifikuje za neprojetí jednoho výjezdu,ale nakonec jsme si to vysvětlili a my mohli pokračovat ve sběru dalších bodů. Musím ještě napsat,že jsem byl opravdu mokrý jako celý od shora dolů. Nebylo to od potu z námahy,ale to,že voda v brodu šla přes řídítka a přilbu. Brr.
Bylo už po poledni a my ještě měli před sebou dost bodů.Snažili jsme se,co jsme mohli,dojeli jsme z Vraného do Zvole a dostali se do lesní roklinky,kde jsme našli bod a rozhodovali se,zda máme jet zpátky nebo pokračovat podél potůčku do neznáma. Zpátky jsme zavrhli,byly tam dvě problematická místa a nechtěli se vyšťavit a tak jsme zvolili neznámou stezku,která se ukázala jako ta lepčejší. Po pár metrech kozí stezky se cesta změnila na dálnici a my mohli frčet do kopce docela rychle. Na kopci kousek po cestě,kterou jsme už jeli,pak doleva,okolo nohy a po listí opět doleva a lesní stezkou dál. Cestou jsme potkali pár pejskařů,ale vše dopadlo bez rozčilování. Po dobztí bodu č.5 jsme se rozhodli,že už se spíš budeme vracet do tábora,začínalo se smrákat a další bod byl vzdálen vzdušnou čarou asi 10 km a v lese už bylo docela šero a nechtěli jsme riskovat nějaký karambol. Po silnici jsme dojeli do Bráníka ve čtyři odpoledne. Ráno jsme startovali v 8,30 hod. Tak jsme v sedle strávili 7,5 hodiny,najeli cca 130 km. Projeli jsme body,které jsme mohli a našli,ale několik nám jich ještě chybělo projet. Ale zase na druhou stranu jsme se (alespoň z mého pohledu) projeli,ikdyž jízda nebyla plynulá(při navigování jsme dost často stáli,abychom našli přijatelnou cestu). Do takových terénů bych asi sám nejel,neboť bych nevěděl,zda je cesta v některých pasážích jetitelná nebo abych měl jistotu návratu zpět,ale vše jsme zvládli. Sice se ozvaly hlasy,že byla trasa spíš lehčí,ale....
Pak už jen se převléknout,naložit a zakurtovat motorku,dostat do žaludku nějakou tu baštu,kafčo a počkat do vyhlášení výsledků. Pak to přišlo. Nejdřív nejrychlejší tým na RZ,rozdělené na lehká a těžká endura. My jako tým jsme se umístnili jako čtvrtí. Poté následovalo celkové pořadí týmů. Opět jsme dojeli jako čtvrtí-doplatili jsme na neprojetí zbývajících bodů a nenasbírání většího celkového počtu,ale zase na druhý pohled-problémy s technikou,to mohlo dopadnout ještě hůř. Vítězové do třetího místa dostávali poháry a drobnosti od sponzora. Bohužel jeden z pilotů po nějakém karambolu musel do nemocnice na rentgen,další pilot dělal zadní pneumatiku asi pětkrát kvůli defektu,takže jsme nedopadli nejhůř.
Akcička byla docela vypečená a mohli jsme některé věci udělat,tak či onak,ale taky je provést o dost hůř. Minulý rok pršelo celou sobotu-znám to pouze z vyprávění a článku od Klasiky. Letos bylo poměrně fajn počasí,sice ráno mlha,ale sluníčko se i časem objevilo. Sice jsme občas musel sundat brýle kvůli opocení a optiku po RZ jsem musel důkladně vyčistit od blátivé vody,ale jinak jsem problém s koukáním neměl(jak nevidím-nejedu).
Poděkování patří organizátorovi za to,že se najde někdo,kdo udělá něco pro ostatní enduristy a udělá to navíc v okolí Prahy a pak také členům týmu,ve kterém jsem mohl soutěžit a jet,no a nakonec DRakovi,že mě nikde nevypekl a frčel jako dráha. Horší to bylo s tim pilotem,který ho vedl.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.