Download menu
Lom Leštinka 1-3.8. 2008
- Podrobnosti
- Zobrazeno: 2365
Hodnocení uživatelů: 1 / 5
Už dlouho jsem si plánoval výlet k lomu Leštinka, který leží u Skutče na Chrudimsku. Dříve jsem se věnoval potápění a jezdili jsme sem celkem často. Nicméně vedle lomu Leštinka, který je soukromý a je opravdu jen pro potápěče je lom kterému se říká tuším Zvěřinov. Tento lom byl po delší dobu široké veřejnosti celkem utajen, protože ač ležel hned vedle byl docela nenápadný a skrytý v porostu. A i lidé, kteří na Leštinku jezdili roky byli, jeho existencí překvapeni. Lom byl tedy lidskou přítomnosti nepoznamenán, byl velmi rozmanitý, voda čistá a i ostrůvek skalnatý tam byl. Přístup do vody s potápěčským vybavením byl více než krkolomný, proto nebyl tento lom potápěči využíván ani po tom co se o něm dozvěděli. No a já se rozhodl, že to by bylo perfektní místo na výlet, koupačku a přenocování pod širákem. No bohužel k realizaci nápadu došlo až po dlouhých šesti letech. Vyrazil jsem s bráchou. Oba máme endura a nejsme žádní kamikadze, takže dáváme přednost vedlejším silničkám vedoucím mezi poli a vískami, já jim s oblibou říkám prdelní silničkyJ Naplánovali jsme cestu pěkně klikatou ať se i hezky projedem, než dojedem na místo. Kudy jsme jeli tady asi vypisovat nebudu, protože to byla fakt klikatice, itinerář už nemám a z hlavy si to už moc nepamatuju. Nicméně když jsme dorazili na místo, měli jsme na tachometrech 240km a před očima několik překvapujících skutečností. Protože lom má přítok a žádný odtok stoupla hladina mým odhadem o dobrých 5metrů od doby, kdy jsem tu byl naposledy, takže všechny ty rozmanité skalní útvary i ostrůvek byly pod hladinou, z ostrůvku zbyl jen asi čtyřiceticentimetrový kus telegrafního sloupu vyčnívající nad hladinu a pár větví. To by ještě tak nevadilo. Lom je doslova obsypán pet lahvemi. (Proboha lidi to je tak těžký po sobě nenechat bordel?!) Několik partiček se tu koupalo a dvě skupinky asi studentů tu i stanovali. Našli jsem celkem slušnej flek, utábořili se, vykoupali, rozdělali oheň a pustili se do opékání ňamkózních klobásek. Naštěstí ty dvě tábořící skupinky se ukázaly jako kultivovaní lidé a nedělali žádnej velkej bordel, jak jsme se obávali. Noc proběhla v klidu, bylo příjemně. Ráno jsme posnídali, zase klobásky, ale počasí se začalo kazit. Po telefonické konzultaci s bráchovou kolegyní, která se tou dobou nacházela v jižních Čechách, kam jsme měli dále směřovat jsme museli náš plán změnit, neb tam bylo nepřijatelné počasí. Po telefonické konzultaci tentokrát s mou kolegyní jsme rozhodli, že pojedem do Orlických hor, kde se ona právě nacházela u své kamarádky na chatě. Byli jsme skvěle naladění, a cesta nás bavila a to i přes to že suchou silnici střídala mokrá a chvílemi i pršelo. V Orlických horách bylo ještě trochu ošklivěji. Po příjezdu do Bartošovic jsme celkem bez problémů našli ono stavení. Pane bože to byl hnus! Odpornější barák jsem ještě svou přítomností nepoctil. Dům velmi starý, rozlehlý, velmi vlhký, plesnivý, studený, děsivý a nanejvýš zneklidňující. Pokud je zde nějaký nadějný filmař co chce natočit levný leč působivý horor, rád sdělím lokaci domu hrůzy, kde by se dal natočit celej film a byl by to fakt HOROR.Kláro, jestli tohle budeš někdy číst, tak promiň, ale jak tam můžeš dobrovolně jezdit na víkendy proboha?! No zdrželi jsme se asi hodinu na zahradě, kde jsme si opekli k obědu Pro změnu klobásky a rychle pryč. Projeli jsme se trochu po Orličkách u svačiny nad mapou naplánovali jakým směrem se budem ubírat dál. Počasí se výrazně zlepšilo. Nakonec jsme dojeli zase zpátky k onomu lomu a rozhodli se, že tu ještě jednou přenocujem. Navečer už jsme jeli zase za sluníčka, což nám způsobilo úsměvy pod helmou. Ten den jsme ujeli 230km. Tentokrát jsme zvolili jiné místo, z druhé strany lomu. Pet lahví tu bylo snad ještě víc, ale zase lepší přístup do vody. Začali jsme si chystat ležení. Spíme tak, že postavíme motorku a z ní natáhnem celtu šikmo dolů, pod takovýmhle přístřeškem pak spíme. Dobrý je jak jistě všichni víte podložit stojánek něčím co zabrání jeho zaboření a taky postavit motorku tak aby byla nakloněna na druhou stranu, než ležíte, kdyby náhodou! Bohužel než jsme stačili přístřešky dokončit, přišel ten nejzuřivější liják, jakej sem kdy zažil, jen tak bez varování a tak rychle že sem nestihnul říct ani „borůvkovej koláč“. Bylo to přesně v tu nejhorší chvíli kdy jsme měli všude roztahaný věci z báglů, poházený hadry a boty na motorku. No ve vteřině všechno mokrý nebo aspoň vlhký, co nejrychleji sme našťouchali věci pod celtu, jenže za chvíli se valila voda i po zemi a tak se stejně všechno válelo ve vodě. Asi za dvacet minut bylo po dešti.A nebe zase vymetené. Sebrali jsem se, opustili náš plac a přesunuli se asi o 300 metrů dál, kde stál jakýsi pozůstatek nějaké stodoly či co, Prostě střecha na trámech už bez stěn, ale zachovalá. Nebyli jsme jediní kdo vzali za vděk kusem suché země a zde jsme se utábořili, opekli zase klobásky, naše oblíbené expediční jídlo, pokecali s lidmi, co se tu také ukrývali a šli spát. Ráno jsme vyrazili směr jižní Čechy, jak jsme měli původně naplánováno na den předtím. Počasí vypadalo ráno neuspokojivě, ale nakonec se to vybralo a bylo to super. Po cestě jsme sice ještě jeden deštík chytli, ale to nám náladu ze super třídenního putování nezkazilo. A ještě výzva nakonec. Nenechávejte po sobě bordel! Přece není tak těžký to vzít sebou a někde hodit do popelnice, i když věřim že tady mezi enduristama není nikdo takovej kdo by po sobě nechával v přírodě skládku. Do galerie šoupnu pár fotek.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.