Když jsem se dozvěděl,že se opět pojede navigační závod nazvaný XLRally,tak jsem neváhal a poslal mail na více informací,abych si mohl udělat obrázek o co tentokrát půjde. Minulý rok jsem se nezúčastnil-první etapa se jelo vpodvečer a večer a to se mně moc nelíbilo,ale letos nic takového nehrozilo. Poté,co mně přišla odpověď,tak jsem se závazně přihlásil. Byla možnost objednat si chatku na přespání a polopenzi na baštu. Rozhodl jsem se,že pojedu už v pátek odpoledne a že nepojedu na moto,ale naložím DRaka do dodávky a přespím uvnitř a tak jsem tuto nabídku nevyužil. Udělal jsem pár nutných příprav na dodávce,vzal si ssebou náhradní baterku na svícení,přidal matraci,spacák,který jsem si vypůjčil od Dáši a přibalil lahev rumu a tak v noci ani nebyla zima.
Chtěl jsem vypálit z práce co nejdřív odpoledne,abych nejel za tmy,ale kolega mě nemohl zastoupit dřív než po 16.30 hodin a tak jsem vyrazil směrem na Zdice a pak na Příbram. První patálie nastala před obcí Jince,když jsem si bláhově myslel,že se dá projet místem,kde byla stavba na mostě,to jsem si zajel prvních "pár" kilometrů. Měl jsem nastudovanou trasu a nějak jsem zapomněl mapu doma a tak jsem jel po paměti. Tam,kam jsem chtěl jet,už jsem 2x byl a tak jsem byl docela klidný. Ale další zádrhel nastal,když jsem v Dobříši odbočil na Sedlčany a neuvědomil,že Sedlčany jsou o kus výš,než já potřebuju razil dál,jak jsem si myslel,že je správný směr,další objížďka byla za Sedlčany a dost bídně značená,takže další najeté kilometry navíc. Děs běs. Přijel jsem před Votice a směr na Tábor byl vlevo a Votice vpravo. Nějak mně to nešlo do hlavy a tak jsem naštěstí objevil benzinku,kde jsem se podíval do mapy a našel ten správný směr. Už jsem toho měl docela dost,ale ještě nebyl konec mého večerního trápení. Těsně před Opařany,kde jsem chtěl odbočit na Dobronice,kde bylo místo akce,byla další objížďka,ale to už byla selanka. Další cesta vedla přes Opařany,Staré Sedlo a už tu byly Dobronice,tady to bylo taky trochu jízda na slepo až jsem dojel k mostu,který jsem musel přejet,ale před mostem byly dva železné kůly,takže jsem si hned nebyl jistý,zda to s dodávkou půjde dál,ale nakonec to vyšlo,ikdyž to bylo jen tak tak. Do kempu jsem už dojel v poho,tak jsem se šel přihlásit,dostal zbylou první stránku do roadbooku a pak už jsem jen vyhlížel někoho koho znám. Hned nebyl nikdo známý na dohled,tak jsem si dal pivko,vybalil věci na spaní a šel se kouknout na DVD z minulých akcí. K mému překvapení jsem se i několikrát na plátně zahlédnul a to jsem se ani neválel,ale slušně offroudil. S přibývajícím časem jsme se i tak nějak seznamovali a povídali a taky občerstvovali. Šel jsem spát poměrně brzy,byl jsem docela utahaný a natěšený na druhý den. Předtartovní horečku jsem měl už od pondělí,ale nakonec to nebylo až tak hrozné.
Ranní vstávání nebylo do tepla,ale v noci bylo ve spacáčku teploučko-spacák je fakt dobrý,ikdyž pá loků rumu před ulehnutím jsem preventivně dal. Ráno jsem si udělal snídani,vydatně jsem se napapal,dvakrát odběhnul na toaletu,abych se cestou nemusel zastavovat a abych byl,co nejlehčí. DRak nechtěl nějak po ránu nastartovat,ale naštěstí po chvilce chytil a všichni mohli slyšet tu šupu,jak mně spadnul kámen,že to běží. Jeden kluk s Husarem neměl takové štěstí a musel něco montovat-ani nevím,zda se mu to povedlo rozjet. Proběhla rozprava,na které jsme se dozvěděli pár důležitých rad,jak ke trati,tak k roadbooku. A už tu byl start, startovalo se v rozmezí 30ti vteřin,ale nebralo se to nějak na přesno. Na kartičku nám napsali počáteční stav km , čas startu a už jsme so mohli potýkat s nástrahami trati. Okénka v roadbooku se pomaloučku začala odvíjet a na každém byla nějaká křižovatka s udanýma kilometrama nebo nějaký orientační bod. Měl jsem zapnutou navigaci-kvůli přesnějšímu odečítání kilometrů a denní počítadlo jsem nenuloval,abych věděl po dojezdu kolik jsem najezdil kilometrů navíc. Trať měla být cca 155 km dlouhá a já na konci měl 167-takže zase tak hrozně to nedopadlo,jak na předminulé,když jsem najezdil km daleko víc. První několik okýnek bylo docela snadných a bezproblémových,ale s přibývajícíma km se navigace trochu zhoršovala. Některé křižovatky byly jasně čitelné a nedošlo k bloudění,ale některé byly pro někoho trochu horší a nejhorší bylo,když jsem se nechal nachytat od nějakého střelce,který si myslel,že jede dobře a rychle a pak jsme se museli vrátit na poslední známé místo a skoušet to správné místo k odbočení najít. Vystartoval jsem sám a při jízdě byl dojet nebo jsem dojel i jiné jezdce. míchali jsme se se spoustou závodníků,ale chvilku jsem jel s tímhle a pak s jinýma. Přijel jsem pod jeden menší kopeček,kde se muselo vyjet,ale nedalo se projet dál-v půlce stála sajda a nemohla se hnout dál. Hlouček jezdců pod kopcem se nějak nemohl rozhodnout,co dál. Kouknul jsem po okolí,ale výjezd se nedal objet,tak jsem DRaka dal odpočinout a sám ještě s jednim klukem jsme se vydali na pomoc. Sajda s naší pomocí se hnula amy ostatní mohli dál. Výjezd jsem dal docela v poho,ikdyž jsem se trochu leknul,když mně přední kolo ustřelilo na kořenu a pak šlo trochu vzhůru,ale práce levé ruky se spojkou a pravého zápěstí s plynem vše zvládla. Asi v půlce jsem se zachytil dvou kluků na Lachtanech a s nima jsem valil docela dost km. Bylo to pro mě jednodušší-nemusel jsem tolik sledovat km a okýnka v roadbooku,ale taky chvilkama jsem vůbec nevěděl,kde jsme. Ale ani ve třech jsme se nevyvarovali chyb a taky jsme trochu zakufrovali a nabrali ztrátu času a km. Tempo mně docela vyhovovalo a tak jsem se snažil se s nima držet. před tímto "sloučením" jsem začal cítit,že mně odcházejí síly a kdybych jel sám,tak bych docela přemýšlet o přestávce nebo odpočinku. Doplnil jsem kalorie tyčinkou Deli a iontovým nápojem a pak jsem dojel ty dva a nějak jsem neměl čas se zabývat svou únavou a snažil se držet plýýýn a stíhat ty lachtany. Nejde popisovat celou trať,ale pár sekcí se mně bude chvilku v mysli vybavovat. Trať vedla dost v lesích a taky po polňačkách. Asfaltu se nedalo vyhnout,ale bylo ho docela málo. Ten.kdo tuto trať vybíral,tak ji vybral velice pečlivě a byla značená i fáborkama a to bylo výrazné ulehčení orientace a navigace. Vyskytlo se pár výjezdů a obtížných úseků,kdy se projíždělo roklinkama a brody a bylo i dost vyjetých kolejí-ty koleje byly s přibývajícím časem a únavou pro mě asi nejméně oblíbeným tématem této vyjížďky. Chvílema jsem se maznil v sedle a máchal nohama z jedné strany na druhou,ikdyž jsem si říkal-"koukej se zvednout do stupaček,ty lenochu",ale ne vždy se to povedlo. Jistě jsem byl pro toho,kdo jel za mnou příkladem velkého maznila,ale občas jsem jel jako hvězda-těch okamžiků nebylo mnoho. Né jsem skromný a nerad se chlubím. V jízdě v závěsu jsme dojeli další dvě KTM a těm dvěma,se kterýma jsem jel,se vzbouřila krev a po jedné polňačce se rozjeli,jako by měli placeno od km a měl jsem docela honičku se jich držet-taky jsem si hned po dojezdu stěžoval-prý v tu chvíli nebylo na co koukat a tak gazovali,aby jim to líp ubýhalo. Dojeli jsme do takové pěkné roklinky a vidím před sebou pár motorek a jeden jezdec zvolil jinou cestu,než ti před ním a dostal se do malé pasti-měl před sebou spadlý strom a začal troubit,že potřebuje pomoct. Já jel jako poslední ze skupinky a tak jsem se ho zeptal,zda nepotřebuje pomoci. Zastavil jsem a pomohl jsem mu přes strom. Další jezdec zůstal zaklíněn zadním kolem přes další spadlý strom a nemohl dál. Tak jsem pomohl dalšímu. Musím podotknout ,že oba jezdci sedlali KTM LC8. No a když jsem těma dvěma pomohl,tak oba vzali za plyn a pokračovali v "krasojízdě" a mě nechali za sebou mému osudu. Trochu jsem se naprdnul,ale nástrahy v této roklince i spadlý strom jsem zvládnul bez pomoci a docela v poho. Musím na sebe prásknout,že jsem nepotřeboval za celou vyjížďku pomoct od nikoho ostatního a neležel jsem na zemi ani jednou,ikdyž několikrát jsem měl na mále. Bláta a blátíčka a vody jsme si docela užili,ale nebylo to až tak masakrální, jako kdyby padala voda ještě z hůry. Ale asi jsme všichni nějak zapůsobili na svatého Petra a ten nám místo deště poslal sluníčko. Asi 20 km před cílem jsem musel přepnout na rezervu a byl jsem tak "trochu" na nervy,zda dojedu nebo budu DRaka tlačit v blátě do cíle. A nervozita se zvýšila ještě cca 5 km před koncem,kdy jsme s jednou skupinkou zakufrovali a nemohli najít správnou odbočku. Odtrhnul jsem se od nich a vrátil se na poslední pro mě známé místo a odtud jsem sám vyrazil podle metrů na navigaci kdalší odbočce a od té k další,až jsem tu správnou našel. Zatroubil jsem několikrát a už jsem valil dál. Pak už jsem dojel do cíle bez bloudění a v poho. Ráno nás odstartovalo 93 a večer dojelo celou trať 29. Někteří stateční dojížděli již za úplné tmy a to v lese nejni nic moc. Mně,když jsem dojel přivítala Klasika slovy-tak co,jak se ti jelo ? A já jí odpověděl otázkou-"Vždyť jsi odjížděla za mnou a už jsi převlečená v civilu?" A ona s klidem"My s Hajnym jsme přijeli do kempu jako první". V tu chvíli jsem chtěl zahodit klíčky od motorky a jít se někam bodnout. Néé kecám,ale když vás pojezdí baba,tak moc sebevědomí nemáte. Ale zase na druhou stranu Hajný i Klasika jezdí již nějaký pátek a docela dobře,a ty spousty km najetých v terénu se musí projevit. Klasika před několika týdny vyhrála podobnou navigační soutěž Motoráje a nyní i XL Rally. Byla nejlepší ve třídě do 750 kubíků a třetí celkově bez rozdílu tříd a nejrychlejší ženská. A to startovaly 3. Jely s náma i 3 sajdkáry a jednu z nich řídila taky ženská a dojela docela daleko. Trať nebyla dělaná pro sajdy,ale spíš pro sóla a mají obdiv,že se dostali tak daleko,jak dojeli. Nebylo to z důvodu nemohoucnosti,ale spíš průjezdnosti trati a z nedostatku času-brzy se stmívá. Na vyhlášení výsledků jsme čekali docela dlouho-spousta závodníků dojížděla za úplné tmy a nejen po silnici. Tento čas jsme si zkracovali různě,sledovali jsme cestopisy,kecali u pivča a vyprávěli jsme si zážitky z vyjížďky. Pak přišlo vyhlášení výsledků a když jsem slyšel,že nás dojelo tak málo,tak jsem měl nutkání na myšlenky,že budu na na "vysokých" místech. Začalo se vyhlašovat od pátého místa a když výsledková listina stoupala výš,tak jsem si uvědomil,že tak vysoko nebudu. Dokončil jsem na celkově 12tém místě a ve třídě na 7mém místě. Když jsem si po dojetí ua zjištění,že nás dojelo tak málo,tak jsem si uvědomil,že budu na předních místech a taky se mně to potvrdilo. vV koutku duše jsem samozřejmě pomýšlel na bednu,ale zase se na mou jízdu musím podívat sebekriticky a střízlivě. Jelo se mně velice dobře,nikde jsem nevyhnil,neválel jsem se po zemi,počasí bylo super,gazoval jsem podle možností a kdyby bylo víc sil nebo jsem měl víc najeto v terénu a lépe navigoval,tak jsem mohl být ještě výše,ale zase na druhou stranu jsem nohama na zemi a mám o svých možnostech a ambicích jasnou představu. Na závěr dne jsme probírali,kdo kde projel,kde zůstal stát a jak jsme ty které úseky projížděli. Jediný motorkář nebyl spolu se svou motorkou v kempu,ale Afrika přenocovala v potoce kousek před koncem jízdy. Nebylo v silách tří kluků,aby jí vytáhli z bláta a vody,tak se pro ní museli vrátit až ráno. Štastně se jim to podařilo a tak po nalezení klíčů,které se pilotovi podařily ztratit v potoce,vše dopadlo OK.
Spousta z nás šla spát až,když nás vyhodili z hospody a ještě jsme stačili prohodit pár vět před tím než jsme zalezli do pelíšků. Opět nezklamal spacák a pár loků a tak jsem nezmrznul a ráno jsem se probudil až,když první nedočkavci startovali motory,aby mohli odfrčet po vydařeném víkendu. Já v klidu nikam nespěchal,tak jsem se napapal a vyrazil po rozloučení směrem k domovu. Vstávali jsme do mlhy a z návštěvy zříceniny v Dobronicích jsem "musel" slevit. Jak jsem nastartoval mou babičku Mercedes,tak jsem přidal plyn a valil směrem domů. Cestou jsem nikde nebloudil,akorát jsem musel neustále sledovat levým okem teploměr motoru,podle budíku se motor hřál,ale po zkoušce to je spíš závada v elektrice než v chalzení,ale nebylo mně dobře po těle,jest-li dojedu nebo ne. Při průjezdu Kamýkem nad Vltavou jsem málem vypadnul z auta. Jel jsem přes most a koukám na Vltavu a ona tam žádná neteče. Po dotankování a kafíčku jsem musel zastavit a udělat foto z toho ponurého místa. Pak už jen dojetí domů,vybalení věcí a očista DRaka od jihočeského bláta a promazání některých částí motorky. Na konec článku bych chtěl přidat,že fotky nejsou akční-závodil jsem o poháry a ceny a nemohl jsem fotit,ale pár fotek najdete na www.motopokec.cz v galerii a jistě na některých jiných stránkách. Ta baba,co vyhrála naší kategorii má docela super stránky a ty stojí za přečtení. Jistě tam napíše i svůj zážitek z této baštovné akcičky,www.bogserka1.estranky.cz. Chtěl bych opět poděkovat pořadateli,za super akci a příjemně strávený víkend. Díky.
DRak frčel jako dráha a při večerním zhodnocování akce jsme probírali také,jaká motorka je ta fajnová,ale stejně jsme nikdo tuto otázku nedokázal vyřešit,každý má tu svou pravdu a tu svou motorku jako nejpříhodnější. Až na ranní startování a ztracený šroub a ucpávku nemůžu Suzuce nic vytknout. Teď jsem si vzpomněl-projížděli jsme kousek po krátké trati MX a byly tam dva skoky a pár zatáček. Po jednom skoku šly vidle na doraz,ale jinak žádná výtka-jen na toho pilota,co sedlá DRaka,tam by se spousta výtek našlo,ale neříkejte mu to-je ješitný až na půdu.
Komentáře
A Martine, neškodilo by, vhidnì používat odstavce, já se v tom texu ztrácím
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.