Po zjištění,že se jubilejní X.sraz DR-BIG strojů,jejich majitelů a přátel,bude opět konat v červnu ve Sněžné v Orl.horách,tak jsem si v práci zaškrtnul volný víkend a začal se těšit na tuto vypečenou akcičku. Domluvili jsme se s pár lidma odsud z webu,že se tam potkáme,ale že po špatných zkušenostech z minula,pojedeme na vyjížďku sami. Demokraticky jsme rozhodli,že se o vyjížďku postará Kuba a provede nás pěknou krajinou po okolí. Jak slíbil,tak vykonal. Ale k tomu až trochu později.
Dášu jsem nepřemluvil,aby jela se mnou,takže jsem si balil věci pouze pro sebe. Do chatky se mně nechtělo,ikdyž Pivča chatku o velikosti a počtu lůžek menší sokolovny zamluvil,tak jsem si zabalil stan,spacák,pár drobností,vařič,nějaké to jídlo,kafíčko a nějak jsem nemohl zavřít víka od kufrů-jsem zvědav,jak sbalím věci na náš sraz,kdy pojedeme ve dvou? Ale nakonec jsem to nějak zamlátil a ve čtvrtek večer jsem měl motorku připravenou. A myslel jsem,že v pátek vypadnu z práce o trochu dřív(připravil jsem si klidnou práci,která se dala v klidu zvládnout,abych měl na odjezd dost času a klid). Ale to jsem si jen myslel. Práce odsejpala v poho,vše mohlo být v klidu,nebýt nedorozumnění zákazníka o dodaných dílech. Naštěstí jsme si vše vysvětlili(v klidu toto zrovna neproběhlo) a já jsem konečně mohl zajet do garáže,vytáhnout DRaka ven,ale zase zádrhel. Slyším,jak gumy nějak divně vržou na dlaždičkách a tak jsem zkusil změřit tlak a v duchu se připravoval na přezouvání píchlé duše. Moje podezření se nenaplnilo,stačilo obě dofouknout,dát jídlo do kufru,doobléknout sebe,čepici a šup do sedla. Předpověď počasí věštila deště a zimu na tento víkend,ale v duchu jsem si říkal,že jim to určo nevyjde,ale pro jistotu jsem si dal nemoky do tankvaku,aby byly po ruce,kdyby sprchlo. Vyjel jsem až v pět a čekal jsem,že na Jižní spojce bude zácpa(hlásili pár šťouchanců),ale takovou štau jsem dlouho neviděl. Před Baranďákem od Smíchova jsem už jel krokem mezi autama. Musím pochválit řidiče plechovek,že byli slušní a až na pár vyjímek se snažili nepřekážet. Tak jsem sice pomalu,ale alespoň jel. Dojel jsem dva kluky na silnicích a bláhově si myslel,že se za nima svezu,ale spletl jsem se. Sice vyrazili mezi autama dost razantně,tak jsem se vydal za nima,ale po pár desítkách metrů to nepochopitelně zamázli a mně nezbývalo,než se vyhýbat na poslední chvilku ještě jim. Nestačilo,že zleva,zprava byly auta,ještě se vyhýbat motorkám. Sakra. Jel jsem tedy dopředu sám a v zrátkách viděl ty dva,jak to hrnou za mnou,ale netrvalo dlouho a byli někde v dáli v koloně. Dojel jsem na začátek hradecké dálnice a můj zrak posílený několika dioptriemi spočinul na zatemnělé obloze. Sice moje první myšlenka byla,že na prví pumpě zastavím a dám se do nemoků,ale druhá(špatná) byla-tomu ujedu,to jde za mnou. Prdlačku,jakmile jsem onu pumpu minul,tak se spustil docela slušný chcavec. Chtěl jsem zastavit pod mostem a obléknout,ale valil jsem dál ze strachu,aby mě nějaký rychlý střelec v tom dešti nesestřelil. Zastavil jsem na malé odbočce k uzavřenému odpočívadlu a naházel na sebe žluté nemoky a přikryl tankvak. Když jsem si dával na prst stěrač,tak koukám,že kolem projel v odstavném pruhu frajer v autě s vlekem skoro bez světel. Hned jsem si vzpomněl na ten suchý úkryt pod mostem,až mě zamrazilo. Znova do sedla a valil jsem to dál,sice humus déšť,ale nějak jsem byl v klidu,akorát neustále jsem musel stírat plexi. Nevybavuju si,kdy přestalo hustě pršet,až přestalo krápat,ale nemoky jsem sundal až na Horalce. Přeháňky mě provázely celou cestu Z dálnice jsem odbočil na předposledním sjezdu před Hradcem na Nechanice,ale ves,kterou jsem potřeboval projet na starou hradeckou měla rozkopanou silnici,ale nějak jsem si řekl,že by to na motorce mohlo jít projet a ono to šlo. Sice po staveništi a chvilku po chodníku,ale vzhledem,že byl pátek a dost hnusné počasí,tak jsem nepotkal nikoho komu by moje přítomnost vadila.
Po příjezdu do Sněžného,jsem si vybalil stan a ještě než jsem ho stačil postavit,tak přijel Admin s Laďkou a po chvilce se za máma přišel podívat i Pivča. Při stavění stanů jsme se dověděli,kdo nepřijede a kdo ano,prohodili pár dalších vět a Pivča byl docela rozezlen,že objednal chatku a pár spolunocležníků mu účast odřeklo. Stany jsme bez deště dostavěli a vydali se do hospody na pivko a dát řeč. Mezitím dorazil Pažout s Horáčkem,přidali se k nám a taky volal Motejl,zda má přijet a jak to tam vypadá. Nečekali jsme,že by ještě přijel,ale najednou se z noci vyloupnul i s Martinou. Do družné debaty se rychle zapojili a večer rychle plynul. Bylo načase jít do kanafasu. Někdo do chatky někdo do stanu. Zima nebyla až ráno jsem musel navléknout mikinu.
Ráno jsem si uvařil kafíčko,polívku,zakousnul kousek kabanosu a už jsme domlouvali,kam vyrazíme. Nějak jsme se nemohli domluvit a vykopat do sedel,ale nakonec jsme vyjeli všichni v poho. Mezitím dorazil ještě Frenky,Cháron a Vláďa(někdo by si řekl,že přijeli další tři DRaci,ale pouze jeden,akorát se třema jménama). Vyrazili jsme na Masarykovu chatu,kde jsme se mohli pokochat hezkým výhledem,někteří si zaskotačili na dětském hřišti a po vyblbnutí a pokoukání jsme jeli přes Šerlich, dál na východ podél česko-polské hranice .
Cestou jsme se zastavili v rekonstruovaném kostele s částečně skleněnou střechou. Zase jen chvilku na pokoukání,přispění do kasičky na pomoc při obnově vyhořelého kostela a do sedel a dál. Cesta ubýhala pěkně,bylo na co koukat a taky povrch silnice byl pěkný,zatáčka střídala zatáčku a rovinky byly jen pro spojení těch zatáček. Cestou jsme potkávali závodníky na kolech a musím se zmínit,že jsou mezi nima docela slušný šílenci. Z kopce 60-70 km/hod,zatáčky si nadjížděli do protisměru,jako by měli za sebou návěs. Docela byl i problém je předjet. Dojeli jsme na přehradu Pastviny,kde jsme si za mostem dali oběd,abychom umlčeli naše kručící žaludky. Po baště jsme se nějak blbě dohodli o další jízdě a začali jsme se vracet zpět do kempu. Mrkli jsme se ještě na hráz přehrady,koukli na metrové kapry a valili směr Horalka.
Myslel jsem,že pojedem podobnou trasu jako sem,ale Franky nasadil směr nejkratší a nejrychlejší. Mně to po nějaké době začalo vrtat v hlavě a toužebně očekával odbočení a cestu přes kopečky a zatáčkama,ale nějak odbočku nemohl Franky najít. Až v Dobrušce zamířil k benzině,kde jsem si natankoval,omluvil se a po pár větách vyrazil na další cestu sám. Sice jsem nevěděl kam pojedu,ale nějaká ta cesta se jistě najde a taky,že jó. Střihnul jsem si to i neplánovaně(oficiální) cesičkou přes les,sem tam byla i dost rozbitá silnice,šotolinka,ale fajnových 80 km po horách. Bašta.Až když jsem se blížil k Horalce,tak jsem neustále hlídal nebe,zda se z něj něco mokrého nezačne sypat. Naštěstí nic nespadlo,tak jsem za sucha dojel až do kempu. Tam jsme si vše vyříkali a vznikla další hláška-Děda nechce jezdit po rovinkách,ale po dálnici mu to nevadí.
Převlíknul jsem se a šel se s ostaníma kouknout na soutěže a pak na masíčko do týpý(nebo típí?) Zábava se příjemně rozběhla-dokonce Admin s Motejlem přes sklo ve dveřích spolu sehráli ma.lou etidu. Škoda,že jsme to nenatočili na vídeo.
Přišla tma a my se přesunuli o trochu výš do druhé hospody,kde jsme dali řeč s dalšíma lidma. Mezitím se Kuba s Pivčou bratřili se Slovákama a nechybělo mnoho a Pivča měl motorku ještě jednu. No třeba příště-ikdyž takových krasavic není mnoho. Po 21.hodině začala rockotéka a my se se spožděním taky vydali poslechnout známé fláky rockové muziky. Nebyla pouze muzika,ale dalo se kouknout na videa z různých akciček účastníků srazu. Byl jsem docela uondaný a tak když skončilo promítání,tak jsem ani nepočkal na sličnou striptérku a upaloval do hajan. Bylo docela jasno,a tak jsem předpokládal neklidný a chladný spánek,ale vše proběhlo bez komplikací a ani jsem nemrznul.
Ranní probuzení bylo do jasného slunečného dne. Zase jsem si uvařil kafčo,posnídal(dost vydatně) a začal balit (nemám tyhle nedělní rána nějak v lásce-je po akci,příjemném pokecu a každý se vidí už doma na gauči). Tentokrát jsem chtěl ještě mrknout na rozhlednu Osičina kousek od Opočna. Kuba s Martinou se přidali ke mně a tak po sbalení věcí jsme mohli vyrazit. Najednou kde se vzal,tu se vzal Vláďa se vyloupnul zpoza chatky-že jel okolo a tak se zastavil,zda nás tu ještě stihne. V sobotu nemohl přijet,tak alespoň jsme se na chvilku viděli. Po rozloučení s Vláďou jsme všichni vyjeli směrem ke svým domovům. Kousek za Dobruškou jsme se rozdělili a frčeli dál. Já s Kubou a Martinou zajel k nim domů,kde si nechali kufr a různýma zkratka se vydali k rozhledně. Dorazili pod rozhlednu a já se zhrozil,jak je vysoká. Na fotce,kterou jsem viděl se tdála taková nízká a ve skutečnosti je vysoká 54metrů a vyhlídka,na kterou se dá vystoupat po 156ti schodech(nebo 165?),je ve výšce 33 m.
Vylezli jsme nahoru a pokochali se hezkým a dalekým výhledem. Po vrácení se na pevnou zem pod nohama jsme se ještě podepsali do návštěvní knihy, a že se začalo nebe kabonit,rychle jsme snědli zmrzku a nasedli na motorky a vydali se směrem na Třebechovice pod Orebem,kde jsme se měli rozdělit a já měl jet na Býšť a dál na Sezemice a pak domů. Kuba odbočil v Třebechovicích dol eva a já si spletl,že moje odbočka je až ta příští,tak jsem to vzal za nima,ale všechny cesty vedou do říma,jak se říká a já po chvilce dojel na hlaní silnici na Ostravu a odbočil u Benziny vpravo na Hradec a druhou na Býšť a už frčel pro mě známou cestou na Pardubice. Cestou jsem si udělal malou zajížďku na Kunětickou horu,ale že jsem měl tankvak a nechtělo se mně samotnému drápat se nahoru(udělám si výlet někdy jindy s Dášou nebo holkama). Po nutné fotce už jsem jel směrem na Pardubky a Přelouč,Kutnou Horu(tady jsem posvačil,natankoval) a už jen Říčany,Jesenice,Točná,Zbraslav,Radotín a po dálnici do Zličína. Musím ještě podotknout,že zpáteční cesta proběhla relativně v suchu(oproti pátku). Sice padlo pár kapek,ale nebylo to tak hrozné. Teď jsem si ještě vzpomněl(děravá stará hlava),že nám Pivča ukázal,že se DRko dá roztlačit bez velké námahy. Trochu se rozběnul,skočil na sedlo a DRko blaflo a běželo. No kdo umí,umí a kdo ne,tak....
Na závěr ještě malé shrnutí této akcičky. Vše proběhlo standartně na pohodu a že se nedá zavděčit ve všem každému,ani nemusím připomínat. Pokecali jsme,zasmáli se,trochu popili(žádný masakr jako minulý rok), a taky jsme se dověděli,že se na Sněžné sraz Bigů konal letos naposled. Budou hledat jiné místo na setkání. Tak zase příští rok ahoj.
Komentáře
Striptérku jsem taky nevidìl, mìla nìkolik tøicetiminutový ch spoždìní. Ale kdo byl, chválil. Jsem rád, že se vám u nás líbilo a tìším se na pøíštì. Bude urèitì. Meducínka byla dobrá a rozinky taktéž. Ještì mìl být vrtulník, ale ten pro poruchu nemohl.
Takže pøíštì se trochu zapojit do soutìží. A nejen sleèny !!!
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.