Ti, kdož byli na pozdně-letním srazu našich strojů, nepotřebují líčit atmosféru, která panovala při večerní dražbě triček tohoto webu. Pro nezúčastněné nastíním, že potom, co Admin navrhl, že by výtěžek mohl putovat na zaplavený sever k někomu, kdo to potřebuje, se ze "společenské místnosti" kdesi v kempu stala aukční síň se vším všudy. Částky lítaly vzduchem, přebíjelo se o stošest a kdykoli se došlo na konečnou částku, vítěz sklidil pochvalný potlesk. Když se vydražila trička, přidávali další příspěvky jen tak - bylo to úžasný.
Odjížděl jsem domů do Liberce s obálkou a přemýšlel co s ní... Vtípky o nových kufrech mě přešly, když jsem si uvědomil tíhu odpovědnosti, kterou jsem tímto na sebe vzal. Nechtěli jsme totiž dát peníze na anonymní konto, ale někomu konkrétnímu. V práci jsem před srazem zahlédl jakýsi leták s konkrétními jmény a tak jsem si myslel, že to pořeším tak. Nepořešil - události u nás běžely v těchto dnech tak rychle, že seznamy mizely tak rychle jak se objevily a tak jsem to vyřešil jinak (v tu chvíli jsem ani netušil, jak moc jsem se trefil do černého). Prostě jsem se zeptal kolegyní z práce, jestli neznají někoho, komu zatopila voda barák. "Jasně, že jo" a nasměrovali mě na něj (jméno uvádět nebudu - jsme přece na internetu, že?). Trochu ve mně hlodal červ pochybnosti, jestli je to opravdu ten pravý, jestli je skutečně on tím, kdo náš dar potřebuje nejvíc - zkrátka jsem byl horší než prvnička.
Nakonec jsem zvedl sluchátko a zavolal... Asi si dovedete představit vtipálka, který vás nikdy neviděl a tvrdí vám do telefonu, že vám chce dát peníze... Ovšem pokud si prožijete to co postižení lidé na severu, asi vás nepřekvapí už nic.
Dali jsme si sraz u něj doma - sobota, nádherný slunečný den jako stvořený pro vyjížďku. Cestu komplikovalo jen několik objížděk a zákazů vjezdu.
Už když jsem si našel na mapě přesnou adresu domku, do kterého jsem jel, tak mi bylo všechno jasný. Název ulice mluví za vše - Pobřežní. Zní to jako hloupý vtip, ale takový je asi život.
Chlapík byl skvělej. V hlavě to měl naprosto srovnaný - ani známka zmaru nebo beznaděje. Bylo mi trapně, že jsem pochyboval, jestli on je ten pravý... Měl jsem pocit, že miluje svojí rodinu a je rád, že jsou v pořádku. Mimochodem do "svého" domku po rekonstrukci se právě chystali stěhovat... Hloupý vtip podruhé. Právě když splatily půjčku, přišla voda a vykonala lepší práci než exekutor.
"Z domu koukala jen střecha, auto jsem stihl odvézt na kopec a když se zvedla voda, bylo v něm po sedačky vody, takže muselo do šrotu..." "Peníze od úřadu jsme dostali..."
Povídali jsme o všem možném a nemožném. "Nabídl bych kafe, ale musím na úřad"... Zdá se, že v tomto ohledu to tady funguje dobře.
Stejně jako u všech, kteří jakkoli pomohli.
Ještě mě napadá, že pokud byste chtěli vidět, jak to vypadalo, TADY je odkaz na pár pěkných fotek od kamaráda, který tam bydlí...
Zemi
Komentáře
PS:koukam že přiště teda přijedeš na DéeRku
*PS:nejni to Tvůj větší brácha
A to je škoda, páč ti nejmenovaní týpkové, co maj ty trička teďka doma, tak je chtěli stejně koupit za jakoukoliv cenu, tak mohli aspoň kápnout úplnou božskou :love:
Nezajedem do Pobřežní za pár let někdy na vuřty?
Jsem moc rád, že jsem se dostal do společnosti takových lidí jako jste vy.
Jste prostě SUPER.
Díky za info.
Dobře jsi to provedl
Jseš prostě pašák
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.