Výrobce se rozhodl pro design,který vyvolává spíše dojem krosového motocyklu:malá štíhlá nádrž,dlouhé sedlo až skoro k uzávěru nádrže,vysoký př.blatník,přední světlo pro nalepení "závodního " čísla,malé zadní světlo nahoře na blatníku... Pneumatiky Bridgestone mají však univerzální vzorek a směs vhodnou spíše na silnici. Kam patří toto enduro? Je teréní nebo cestovní?
Rozhodně je cestovní. Nemyslím tím,že se nehodí do terénu,ale že výborně zvládá jízdu po asfaltu. O tom jsem se mohl přesvědčit už při jízdě po brněnském okruhu,kde i sjetá zadní pneu dovolovala jet v zatáčkách ve velkém náklonu a zatraceně svižně. Ve městě a po silnici jsem potom najezdil skoro 600 km a byl jsem s motocyklem navýsost spokojen-s motorem i podvozkem.
Motor je úhledný-při přestavbě před třemi roky přišel o některé nehezké hadice a trubky- a kompaktní,škoda, že není odspodu chráněn alespň malou lyžinou(RSE),stejně tak je na ráně i oil chladič,který má ochranný rám z trubky menšího kruhového průřezu. Motor se chová jako slušně vychovaný mladík,ochotně reaguje na otočení plynovou rukojetí a dá se s ním jet i v nižších otáčkách-proti původnímu je znát značný pokrok. Mohutný tlumič výfuku také dobře ladí s celkovým designem motocyklu a nepřekáží ani opticky. Účině tlumí hluk,ale ne zase natolik,aby nebylo možné v otevřené přilbě vnímat otáčky motoru-otáčkoměr totiž na přístroj.desce nenajdete. Pětistupňová převodovka je dobře odstupňovaná,jednička je dostatečně krátká pro jízdu v těžším terénu i pro manévrování v městském provozu. Akcelerace je plynulá a dostatečně mohutná-44 koní si snadno poradí se 165 kg pohot.hmotnosti až do rychlosti lehce nad 150 km/h,kdy vás zabrzdí chování motocyklu.
Podvozek jednoduché konstrukcebez jakýchkoliv zbytečnosí dostal líbivý kabát v podobě nádrže s protaženýma "ušima" dopředu a s na ní nabíhajícím sedlem. Plasty,tj. oba blatníky,boční kryty a tabulka s předním světlem,výrazně připomínají motokrosové motocykly-včetně tmavnutí nelakovného plastu v exponovaných místech. Dlouhé zdvihy pérování jsou příjemné na teréních nerovnostech(v Praze!),brzdy jsou citlivé,progresivní a velice účinné,hlavně přední. Teleskopická vidlice je hodně měká a při intenzivním brzdění jde výrazně do kolen-na to si ale rychle zvyknete,nemá to vliv na stabilitu a bude vám to docela příjemné. Zatímco zadní tlumič lze seřizovat v předpětí pružiny i v útlumu,př.vidlice je nastavena výrobcem. V rychlosti nad 120 km/h (někdy až nad 140 km/h) se občas začne motocykl vlnit a může to přejít až do takové amplitudy,že raději zaklapnete plyn. Kromě pneu,geometrie podvozku a měkké vidlice vede k tomuto chování zřejmě i vysoko položený př.blatník z měkého plastu. Mám-li ale shrnout svých 600 km v sedle DR,musí smeknout,protože jsem s ní zažil mnoho radostných pocitů a řadím ji mezi motocykly,které by mohli stát v mé garáži.
Zajímalo mne,zda se s takovýmto pseudoendurem dá jet ostře i v terénu,a tak jsem si pozval našeho špičkového motokrosaře Petra Bartoše,aby mně v tom udělal jasno. Stačilo mu pár metrů a už s déerkou létal nad terénimi vlnami,jako by to byla jeho tréninková 125:"Jezdit se dá se vším,jenom se musí trochu přizpůsobit styl charakteru motocyklu",řekl mi Petr,když jsem ho konečně vyhnal z motokrosové trati. A ani mu příliš nevadilo,že je měká vidlice a na zadní pneu není skoro vzorek(na mokrou trávu bych ho nepustil).
Takže teď mám jasno já i vy:s cestovním endurem-i takhle pohledným-se do terénu může,ale musí se to umět.
Tolik článek,každý si stejně udělá obrázek podle sebe. Omlouvám se všem,kteří toto budou číst,že jsem nepřidal dobové snímky z roku vytištění článku,ale nemám skener a možná,že by někdo šikovný mohl nějakou sem přidat a nebo přidat nějaký svůj komentář.