Sraz se konal už od čtvrtka 21.6.07 až do neděle 24.6.07,tatík s Bigem odjížděl v pátek a já bohužel až v sobotu ráno. V pátek bysme stejně nedojeli nijak rozumně, protože jsem už nutně potřeboval vyměnit řetěz. Můj starý ČZ řetěz namotal úctyhodných 16 000 km, dalším důvodem odjezdu v sobotu bylo počasí. Ve Sněžném (tam se to odehrálo) dost lilo. Protože jsem neměl nepromoky vyrazili jsme s přítulou v pátek večer na zvědy to márkétů, jestli náhodou nějaké neseženeme. Nakonec jsme skončili v Baumaxu, kde měli docela kvalitní nepromokavý oblek dvoudílný za velmi příznivou cenu a to 259 Káčé. Vzali jsme dva velikosti 3Xl a hurá domů hajat protože bylo už dlouho po večerníčku.
Sobota
Raní ptáče dál doskáče. proto jsme stávali už v 6:00 abychom vše stihli. Po všech ranních rituálech následovalo nabalení motorky a hurá na cestu. Do Sněžného jsme dorazili v 8:00 v suchém stavu. Bylo docela pod mrakem, ale naštěstí nepršelo.
Po pozdravení s ostatními účastníky jsme se odebrali postavit stan a ubytovat se. Ať jsem koukal jak koukal Dědu jsem nikde nezahlédl. Domlouvali jsme se že se na Bigu uvidíme.
No dost o mě.
Možná Vás to překvapí ale byl to tu samý BIG od rozbitých kreatůr až po krásné naleštěné a vymazlené stroje. Nevím celkový počet motorek alo odhatuji to tak na 120 z toho cca 100 BIGů. Jó byla to krása.
V deset hodin Vorel svolal všechny účastníky do tělocvičny, ne proto aby soutěžili, ale proto abychom se něco dozvěděli o poskytování první pomoci. Bylo to velmi zajímavé a poučné, sestřička nám vysvětlila i spoustu mýtů, které se k první pomoci váží. Například propichování jazyka a rtu zavírákem, aby nezapadl jazyk je blbost. Stačí velký záklon hlavy atd. Bylo to opravdu moc zajímavé a poučné.
Následovalo jídlo a nealko pití, protože ve 12:30 byla v plánu vyjížďka. Bylo to až k neuvěřen, že všichni byli v tuto hodinu připraveni u strojů a čekali jen na povel vedoucího Vorla. Vyrazili jsme tedy směr Deštné v orlických horách na nedalekou benzinku. Během tankování a frmolu si asi jeden polský Bigař spletl barvy a do nádrže poslal pár litrů nafty, Nějakou dobu se řešilo co s tím, ale nakonec to dotankoval benzínem a bylo. Krátce po tomto incidentu se něco stalo, zřejmě pumpař takový nápor psychicky neunesl a benzinu zavřel. 
No nedalo se nic dělat museli jsme pokračovat dál. Frčeli jsme do Orlického záhoří na hraniční přechod ČR - PL. Přejezd hranice byl bez problémů a netrvalo ani 5 minut a byly jsme v Polsku. Tam jsme podél hranice najeli několik km až k hospodě. U hospody nás Vorel informoval, že dalších cca 9km je mírně rozbitá cesta taková pěkná endurovložka. Na konci vložky enduro nás chytnul první mohutný liják. Využili jsme s přítulou nepromoky z Baumaxu a bylo nám sucho 
. Následoval přesun na další hraniční přechod zpět do naší vlasti. Cestou už jsme ani nepromoky nesundali, protože se mraky stále motaly kolem nás. Celá skupina motorek se začala pomaličku trhat a postávat u zastávek autobusu. My jsme taky zastavili aby si přítula nasadila igelitové pytlíky na už dost promočené botičky. Na další zastávce asi 2 km seděl pan žlutý. Ano byl to Martin (děda, pan žlutý).
Ostatní byly někde fuč tak jsme se vydali na cestu sami, děda však neměl moc benzínu, proto bylo zapotřebí nějakou najít. Hodná kolemjdoucí paní nám ochotně poradila. Na benzině proběhlo tankování a něco sladkého. Díky dědo na pišingr. Po lehkém uschnutí jsme vyrazili zpět do Sněžného a cestou jsme se potkali s ostatními na další velké benzině, což bylo příjemné.
Po příjezdu asi kolem 16té hodiny do kempu, byli všichni pěkně promoklý, ale nikdo si nestěžoval. Vyjížďka byla velmi pěkná.
Následovaly soutěže. O těch já moc nevím protože jsem jel se slovenskými kamarády na nedalekou pevnost z 2.sv. války. Ale děda jistě něco přidá. Majitelé tam zrovinka měli nějakou akcičku, ale byli velmi ochotní a tvrzí nás provedli. Dokonce vyčerpali vodu s dolní chodby, která měla spojovat další objekt s tímto. Štola však nebyla dokončena. My jsme dostali baterku a mohli jsme se do ní podívat. Bylo to trochu strašidelné cca 200 m vykutaná díra do skály asi 35m pod povrchem.
Dolů to bylo v pohodě ale šlapat nahoru asi 220 schodů nebo kolik jich přesně bylo, to byla makačka. Stálo to však za to. Jeden z průvodců nám nabídl, že nám vystřelí z kanónu který tam měl být původně namontován. Proběhla příprava, instrukce kam se má fotograf postavit aby zachytil záblesk. Následovalo odpočítání a PAL. Takovou brutální prdu nikdo z nás nečekal, Ondrovi zalehlo ucho, mě to rozčíslo pěšinku a Peter fotograf ani nestihl zmáčknout spoušť foťáku jak ho to zvedlo k nebi. No prostě paráda.
Vrátili jsme se odtamtud před 21tou hodinou a ještě se nám s té pumelenice klepali nohy. No dál už to asi nemá cenu rozepisovat. Šli jsme prostě pít s dědou a s mojí milou přítulkou. Všichni se bavili a byla velmi dobrá a přátelská nálada. Do stanu jsme se dostali něco kolem 0:30 lehce podnapilí.
Neděle
Jak to tak bývá i pohádky mají svůj konec tak i BIG sraz končí. Hezky jsme se se všemi rozloučili sbalili domeček a po snídani v 10 vyrazili k domovu.
Další krásné setkání fajn lidiček s krásnými motorkami je za námi. Bylo to velmi hezké. Příští rok zase uřčitě přijedeme. Díky Vorlovi a všem kdo se na této super akci podíleli.
Děkuji za všechny majitele Suzuki DR 650, kteří se zúčastnili!!
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.