Naplánoval jsem cestu kterou jsme mnohokrát změnili a Zdeněk řikal o nějakem pensionku kterej mají nějací Češi. Tak další prohledávání a nakonec Zdeněk posílá odkaz že by to mohlo být to co hledáme. Prolejzám stránky které jsou v ČJ/AJ/NE a hledám ceny za ubytko. Vychází to na 22€ bez ničeho a 35€ s polopenzí. Dohodnuto jedeme sem HochalpenStrase je odsud kousek a okolí Zel lam see (jak jsem několikrát opraven tak se to nečte anglicky ale německy „cel am zee“ J) a Tak už jsme dohadovali jen pár detailů načež mi Zdenek říká, že se ubytuje už 6. večer ve Čkyni kousek od hranic a jelikož jsem měl taky už 6. dovolenou tak jsem do daného pensionku zavolal a upravil to na 3 osoby.
1.den – zmatky a odjezd
6. Května jsem se chtěl trošku prospat přece jenom máme sraz až večer a není kam spěchat a já už mam přece všechno sbaleno. Z omylu mě ale vytáhnul veverčák Martin, když mi v 7 ráno poslal SMS, která mě vzbudila s textem jenž zněl nějak takhle "Nastala komplikace až budeš mít chvilku, tak zavolej" tak mu volám vo co že jako jde? Míra prej nejede manželka měla v noci horečku a tím pádem s náma nejede ani ten druhej choprák. No fajn to nám to pěkně začíná. Kouknu ven z okna a tam šedivo a prší. Tak jdu zapnout počítač a koukám na počasí to hlásí od čtvrtka krásně a pak už jenom samá pozitiva a sociální jistoty :-D. Ovšem pro změnu mi na ICQ píše admin: "psal ti děda? Nikam se nejede!" no tak to teda NE! a hned mu volám o co jde? Prý kvůli počasí a Mírovi. Tak to teda NE jedem má bejt hezky tak žádny kecy a jedééééém. Podařilo se mi ho ukecat a podařilo se mi ukecat i Laďku. Takže dohodnuto a vyrážíme. Jenom zařídit pár věcí a tradá. Naházím věci do auta (myslím si že všechny) a jedu do garaze nahazim nezbytne veci na motorku a plaštenku strkám do batohu (těch par kapek mě nezabije a nejsem z cukru né – Enduro PYČOWOE). Hned stavím u první benzinky a tankuju plnou. Pláštěnku si furt neberu je to jenom pár kapek z toho pršet nebude a nejsem z cukru :-D Takže stavím po pár KM hned za Lahovickým mostem u stavby okruhu a největšího přemostění v odstavným pruhu (čerstvě vyasfaltovaným za nějakou tatrovkou kde řidič v tom slejváku řešil něco s kolem. Rychle a s patřičnýma nadávkami na sebe rvu pláštěnku. Nadávám si že jsem to neudělal hned. Cesta proběhla v klidu s pár zastávkami. Na poslední když jdu sundávat pláštěnku, tak koukám, že je vorvaná až do pasu na cáry asi nevydržela ten fofr na dalnici :-D Ubytování ve Čkyni nacházím vcelku bez problému. Uvítala mě starší paní a ukázala mi kde budeme spát. Je to luxusni byt 3+1 beru si jeden pokoj a Zdeňkovi s Laďkou nechávám ten kde je manželské lože :-). Po ubytování jdu na obhlídku okolí penzionu je to fakt luxusní což je vidět na fotkách :-) Mám hlad a zjišťuji 2 nemile zprávy, taška s jídlem zůstala doma a tady se nevaří. Volám dědovi kde je prej akorat vyráží pro Dášu. Tak mu říkám můj problém s jídlem, trošku mi nadává ale říká že nějaký jídlo má takže hlady neumřu J Asi v šest večer dorazí Admin vyfoukanej a úplně promáčenej – stihla je šílenej slejvák a hroznej vítr kterej trápil i mě cestou. Zdravím říkám aby si dali motorku dovnitř a s úplně zasněným výrazem ve tváři se ptám jestli nemají nějaký jídlo protože jsem si tašku s jídlem nechal doma :) Slitovali se a dali jsem si těstoviny - kuře na paprice :) potom co Laďka rozmrzla v koupelně jim jdu ukázat "hospodu" byly jsme tam sami a dokonce jsme si i samy točili pivko akorát nemaj ani chipsy. Nakonec jsme přecejenom jedny našli a zpucovali k tý plzni co jsme si natočili – Hrál jsem si na barmana a docela mi to i šlo, teda doufám ale nikdo si nestěžoval. Když dorazil Martin s Dášou, kterej čekal na Dášu až dorazí z práce tak jsme ještě pokecali a upřesnili pár věci. Mezitím volal Martinovi Míra kterej se s náma přecejenom sejde ve Strážném na benzince a že s náma pojede aspoň do Passau do Luise a pak pojede zpátky domu za manželkou. Vyrazili spát s tím že budíček bude brzo, ze v půl devátý máme sraz s Mírou.
2. Den – Bloudíme se šťastným koncem :-)
Ráno byl klasickej shon, rychle zabalit hodit do
sebe nějakou tu snídani v mém případě kafe a nabídnutou sušenku od Zdeňka
pak už jenom obleknout a tradá k OMV natankovat a sejit se s Mírou. Loučíme se
s pensionkem a s hodnou pani domácí a odjíždíme provázeni ocelově
šedým nebem. Míra přijíždí k OMV kde si kupuju nějakou snídani a pár
čínských polívek dáváme rychlej pokec a cigárko před cestou. Pak už to jelo
samo v Passau se Mírovi zbláznila navigace a jednou se otáčíme, ale jelikož sem
Míra nejel poprvé tak to napodruhé dáváme bezpečně. Dáša si zkouší nějaké
kalhoty které ale nakonec nekupujou - není to ono a tak se loučíme s Mírou
a jedeme dál. 
Tentokrát vede Admin tomu v Passau taky nějak zablbla navigace a v Passau trošičku bloudíme, několikrát se do něj i vracíme jednou jsme dokonce potkali v protisměru i Míru :) no stane se, nakonec jsme se dostali ven bez problému a našli i správnou cestu ven z Passau :) cestou brzdíme na benzince a já opět provětrávám svoji angličtinu. Objevuju ze dělaj „hamburgery“ sekanou v housce – neváhám a objednávám si dobrou sekanou která je se sýrem postupně si objednává i zbytek a tím trošku motáme hlavu slečně která nám to připravuje. Dáváme si lahodnou sekanou se sýrem v housce lehkej pokec a nějaký to cigarko za coz jsem samozrejmě jako jedinej kuřák notně peskovanej, no a tak hulim a komu se to nelíbí ….. :-D .
Opět vyrážíme, cesta až do Zell am see proběhla v pohodě a v klidu pokud nepočítáme to fópá v Passau kde se Admin snažil tu navigaci pomalu i překousnout a Laďka říkala že Zdeněk použil spoooustu krásných jmen o kterých ani netušila že existujou a po některých byla prý ráda že má přilbu a že nikdo nevidí jak se po některých “výrazech“ červena :-D Navigace nás tentokrát nezklamala a bezpečně nás zavedla do Fürthu, ovšem pension Praga nikde. Naštěstí šel okolo nějaký starší pán a Laďka mě postrčila abych se ho šel zeptat na cestu. Trošku jsem tomu nevěřil ale naštěstí pán uměl docela dobře anglicky a tak jsem se od něj dozvěděl kudy že to máme jet aby jsme se dostali do pensionu Praga. Je to už asi jenom 2 km a furt rovně. Tak vyrážím první (a už jsem se toho vedení celou dobu nezbavil :-D) a Pension nacházíme přesně tam kde nám bylo řečeno.
Vcházíme nesměle dovnitř a z jedný sedačky se ozve „jak vám můžu pomoct“ – čeština s moravským přízvukem ptáme se na volné pokoje a dokonce mají 3 lůžko a dvoulůžko volné. Jediná nevýhoda je kdo si mě vezme do pokoje :) nakonec jsem s Adminem a Laďkou kteří jsou z toho nadšení a každou chvíli naznačují že bych se měl jít aspoň projít :-D. Ještě se dohadujeme jestli polopenzi ano nebo ne, já souhlasím okamžitě, Admin a Laďka víceméně taky ale Děda kolenovrták Veverka váhá a přepočítává si to na prstíkách ale nakonec přece jenom souhlasí :-D Po ubytovaní a sprše jdeme na terasu před pension kde si chceme dát večeři Večeře a paní majitelka se nás ptá jestli si dáme pivo. Opatrná otázka jaký máte se setkává s úsměvem a odpovědí no přece plzeň 12° vyřešeno. Jen to do nás zasyčelo. Večeře byla luxusní o třech chodech s velkým desertem v podobě zmrzlinového poháru což na tu Plzeň co k tomu pijeme naznačuje že se asi po.... :D nestalo se naštěstí. Martin vychutnává desert a jí jako poslední :-D Ukazuju kamsi za něj a říkám že se mi děsně libej ty nádherné hory jak je ten vršek pod sněhem – Martin dělá chybu otáčí se čehož samozřejmě využívám a kousíček mu z toho poháru kradu. Vychutnávám si to a čekám až se Martin otočí aby mi mohl zanadávat :-D
Po večeři si dáváme krátkou průzkumnou procházku a večer na pokoji Martin ukazuje svoje speciální zásoby což byl plynový vařič a Martin “rozdělává oheň a vaříme kafe a čaj :) já si nechávám pul hrnku na ráno což se ve finále neukazuje jako dobrej nápad páč se mi podařilo "trošku" kafe vylejt a ráno jsem vytíral.
3. Den - Konečne HochAlpenStrase.
Po raním budíčku a utření kávy trošku držkuju za což mě pak Laďka lehce peskuje :-D odcházíme na snídani, Švédský stůl plně naložený vším možným je úžasný, prostě mňamka. Oblékáme se a nasedáme na motorky a po rychle rozmluvě vyrážíme. Jedu první a tentokrát vedu já. Cestou stavíme na benzince, tankujeme a dáváme rauch-pauze. Pak už projíždíme krásnou silnicí mezi horami a stále lehce stoupáme vzhůru, lehce přidávám a užívám si každou zatáčku ještě netuše co na nás čeká za Moto-Nirvanu. Přijíždíme k mýtné bráně a zajíždíme do kolony která jede nahoru. U okýnka podávám 20€ protože na tabuli nad mýtnicí je vidět cena 18€ pán se mě ptá jestli nechci za 4€ nějakej prospekt kterej je i v ČJ což s díky odmítám beru si vrácené peníze a popojíždím na parkovišťátko hned za branou abych si poklidil věci a zjištuji že mi vrátil zpátky ne 2 ale 8€ což je sice příjemné ale chtěl jsem se vrátit a napravit chybu která se asi stala aby to nemusel případne platit ze svého načež koukám na lístek a tam je cena 12€ - sleva proto že nejsme v hlavní sezoně. Dostali jsme samolepku, prospekt který má pasáž dokonce i v češtině a vstupenku. To už se řítí Admin a za ním i Děda a oba jsou z ceny stejně překvapeni jako já.
Cestou několikrát stavíme a fotíme. Silnice je prostě Moto-Nirvana, spousta krásných silniček a nádherných vraceček pomalu kolem nohy, občas mam pocit že kdybych se podíval směrem k silnici a vyplaznul jazyk tak snad můžu olizovat asfalt :-D jedem na pohodu hezky v klidu žádnej stres. U prvniho sněhu stavíme, fotíme a blbneme jak malé děti :-D
Vejš už je to skoro pravidelné že co zatáčka to voda z tajícího sněhu, takže pěkně v klidu, přecejenom motivace za to zatáhnout a a jet to trošku razantněji je veliká ale jsme jak „Alenky v říši divů“. Dorážíme nahoru stavíme a děláme fotky. Cesta na první vyhlídku je zavřená.
Nevadí dáme tu druhou France Josefa, projíždíme dva krásný tunely a sjíždíme směrem dolu ke kruháči kde je odbočka na druhou vyhlídku - taky zavřeno a tak pokračujeme dál a stavíme u nádherné vyhlídky dolu do údolí a na panorama okolních hor. Martin vytahuje hořáček a vaří kafíčko přičemž zjišťuju že jsem si nechal hrnek na pokoji, nevadí kafe vynechám :) v dálce vidíme náklaďák co jede z uzavřené vyhlídky. A tak než ostatní dopijí kafe sedám na motorku a letím zpátky na kruháč jestli tam nebude náhodou už otevřeno.
Tak ani náhodou, co se dá dělat vracím se zpátky a dávám cígo (s opakovanou průpovídkou Laďky o tom že musim v horách sedět s cigárama :-D) kecáme, děda balí hořák a jedem dál. Po pár km dorážíme k druhé mýtné bráně, tak otáčíme a jedem zase zpátky cestou najednou vidíme kolonu, opatrně objíždíme a koukáme - zataras strhávají laviny.
Vypínáme motorky a čekáme až to všechno strhnou a projedou frézou. Pak si někdo všímá nějakého lezce s lyžemi na ramenou. Chvili ho pozorujeme a bavíme se co tam asi dělá. Padaj všemožné i nemožné návrhy jako že nás třeba přeskočí a tak :-D Mno jo ale frajer vážne nacvakává lyže a očividně míní sjet dolu nebo co.
Admin zacvakává se smíchem přilbu a panse rozjíždí jede pomalinku a tak zvláštně se pohupuje čímž strhává malou lavinku – vypadá to jako 3 větší sněhové koule. Ovšem když ty tři sněhové koule dopadnou nedaleko nás na silnici tak je z toho zataras přes celou šíří silnice a asi 4metry širokej a pře metr má na výšku – Masakrální. Fréza konečně vyčistila silnici dostatečně aby nás „alpiňáci“ pustili a tak pomalu vyrážíme a přejíždíme pár kousků sněhu a stavíme u jednoho občerstvení a vyhlídky kterou jsme předtím jenom minuli s tím že holky potřebují toaletu a chceme udělat zase par fotek. Fotky máme ale restauračka měla zavřeno a tak pokračujeme až k první vyhlídce kde holky seskakujou z motorek a letěj nahoru aby si odskočili s výrazem ve tvářích že by se jim z cesty uskočil i rozjetej nákladní vlak :-D . Koukám zatím směrem k závoře na vyhlídku, která byla zavřená a hle je otevřená a tak klukům ukazuju že už se nahoru dá vyjet a čekáme až se holky vrátěj. Laďku po chvilce vidíme ale nevidíme Dášu a když se objeví jde klidným krokem což samozřejmě komentujeme: Admin: „To as nedopadlo dobře když jde takle pomalu co?“ Já: „ne ne ta jde spokojeným pomalým krokem už nemá kam spěchat ta je spokojená“ Martin: „Kdyby se něco stalo tak by sem přilitla a vypadalo by to podstatně jinak“ umíráme smíchy a samozřejmě si jsme hned tázáni čěmu se tak šíleně smějeme, což jak je mým „dobrým“ zvykem hned za tepla práskám a máme to i s kulturní vložkou kdy je vidět jak je děda najednou úplně malinkej což je provázeno dalším smíchem nás všech. No nevyplatí se mít sebou „kamarády“? :-D Vyrážíme na vyhlídku a stoupáme do 2504m.n.m. Stoupáni je opravdu strmé a některé části nejdou projet jinak než na vyloženě krokem a za dvě jsem zařadil snad jenom jednou. Děláme už standardně spoustu fotek a z grosse vidíme jenom špičku ale i tak je to nádhera :) měli jsme tam i jednu "kulturní vložku" přijel novej fakt pěknej Dodge Challanger a z něj vylezl z nej "par". On nagelovanej šampónek a ona zlatokopka v mini sukni ve vysokej kozačkách na podpatku - žádnej zadeček a spousta špeku.
Naštěstí rychle odjeli, i když dědu jsem musel odtáhnout páč vypadal jak uslintanej bernardýr čemuž jsme se společně zasmáli a vysloužili si zase káravej pohled od Dáši :-D
Odjíždíme, sjezd dolu dáváme najednou což nebyl úplně dobrej nápad a mě při jednom polknuti a vyrovnaní tlaku v uších protože mi zalehli pěkně rupne až to zabolí. Cestou Martin trošku blbánkuje, když se nechal příliš okouzlit krásou hor a pak byl trosku širší v jedný zatáčce a musel pomalu zatancovat lambádu aby se vyhnul. Necháváme mítnou bránu za sebou a přijíždíme na benzínku, kde dáváme pokec a pauzu. Mezitím přijíždí i moc pěkný starý bawo se sajdou a starej skutr kterej ale čeká na žlutý anděly kteří ho po krátké diskuzi, ze které nerozumím ani slovo, nakládají na vozejk.
Opět skáčeme na stroje a vyrážíme směr jezero Zell am see, které po krátkém bloudění a hledání místa na zaparkovaní nacházíme, admin našel pěknej plácek, kde Martin vyndavá vařič a dáváme oběd polívku a těstoviny z pytlíku. Admin s Laďkou nechtějí ze jim stacej sušenky. Martin nejdřív uvaří vodu a zalije Dáše těstoviny a mě čínskou polívku s tím ať se v klidu najíme že máme jenom jednu lžíci. Martin pokračuje ve vaření těstovin pro sebe a Dáša do sebe souka nudle a já piju vodu z polívky že si těstoviny sním až Dáša dojí mezitím se dědovi těstoviny rozhodli ze se kouknou ven a ten honem shání lžíci tu mezitím vyzvedávám u Dáši, která s klidem angličana prohlásila „si to musíš míchat“ „a čim asi?“ opět umíráme smíchy.
Po občerstvení jelikož jsme plný dojmů tak kecáme a Martin povídá "týjo viděli jste tam toho sviště? Ten byl tákle velkej" a rozpřahuje ruce na velikost malého selete, načež mu Dáša suše odpovídá "To byla kočka" to už umíráme smíchy. Po odpočinku pokračujeme v objíždění jezera a vracíme se na pensionek. Dorážíme a dáváme sprchu jsme upocený, stahaný, spálený v obličeji ale šťastný jak blechy. Jdeme na večeři, která je ještě lepší než ta předcházející. Dáváme zase pivísko a bavíme se s paní majitelkou která nám dává tipy na výlety na další den. Odcházíme na pokoj dát nějakou skleničku a doladit, podle mapy, plány na další den.
4. Den – Lavinky a zvířátka
Budím se opět brzo už v 7 tak se oblékám a potichu jdu dolu na snídani. V noci byl pěknej slejvák ale naštěstí se to vyčasuje a je nádhernej pohled na nízké mraky dávám cígo a fotím tu nádheru, je vidět údolí a vršky hor jsou schované za nízkými mraky.
Jenom špičky hor jsou vidět, prostě nádhera. Připravuju si snídani 4 tousty, trochu ananasu s jahodami a asi hektolitr kafe. Dorážejí ostatní a pokračujeme ve snídani, která je jako vždy luxusní. Oblékáme se a razíme směr městečko Mitersil kde odbočujeme zase krásným sedlem mezi horami stoupáme vzhůru cestou projíždíme spoustou tunýlků které jsou zvláštně zaříznuté do kopců a jsou uzavřené jenom ze 3 stran a čtvrtou stěnu tvoří betonové sloupy kterými je vidět ven a vršek těchto tunýlků je pokryt trávou a krásně to kopíruje okolní krajinu která tímto zásahem člověka není ovlivněná více než je nezbytně nutné. Za jedním tunýlkem cestou míjíme odbočku, které jsem si všiml pozdě ale po prohození pár slov s Martinem pokračujeme s tím že se sem vrátíme. Užíváme si silnice až k tunelu, který je ve výšce 1632m.n.m. a dlouhy 5282m.
Martin poskakuje okolo motorky neco mu tam chrasti, držák náhonu od tacháče. Sjíždíme zase serpentýnky dolu a odbočujeme po krásné úzké silničce plné vraceček dorážíme na parkovišťátko kde sesedáme a jdeme pár kroků k nádhernému jezírku s průzračnou vodou, které je obehnáno horami kde je mnoho malých ledovcových vodopádků.
Najednou je slyšet šílenej rachot a koukáme směrem nahoru na skály a tam padá "malá" lavina, a pak další a další každou chvíli nějaká spadne. Sedíme na lavičce a tu nádheru pozorujeme. Dokonce nás navštívili i místní kachny, které očividně byly zvyklé na turisty a čekaly na to až jim dáme nějaký jídlo. Admin navrhoval že by jsme jich mohli i pár chytit a měli by jsme oběd ale kachny mu asi rozuměli, protože v ten moment byly pryč a už nás pozorovali z uctivé vzdálenosti :-D
Po chvilce odpočinku se zvedáme a jedeme zpátky do Mitersilu kde odbočujeme na Krimlské vodopády.
Zastavujeme na parkovišti které myslí i na motorkáře a tak nejenom že tam jsou parkovací místa pro motorky ale taky uzamykatelné skříňky čehož s díky využíváme. Cestou si kupujeme zmrzlinu páč je zase vedro úplně šílený a jdeme si koupit vstupenku abychom se mohli podívat z blízka na vodopády.
Martin chtěl hned za bránou vyhodit obal od zmrzliny a to už na něj seňorita za okýnkem volala kam jako že jde a naznačovala že nejdřív zaplatit načež martin ukazuje ten obal od zmrzliny a záměr ho jenom vyhodit do koše a tak se slečna uklidnila :-D Platíme vstupný 2 € a samozřejmě cestou k vodopádu nezapomeneme okomentovat snahu slečny nepřijít ani o jedno € na vstupu :-D Výhled ze spodu na vodopády je prostě úchvatný, děláme další spoustu fotek a pokračujeme aspoň kousek nahoru. Cestou vidíme sochu kozla kde se nechávám vyfotit hned vedle a Martin alias Veverčák skáče kozlu na záda a drží se parohů jako řídítek na čopru – šílenej smích a další spousta fotek.
Stoupáme pomalu vzhůru komentuju stoupání tím že se mi ten krpál určitě akorát zdá a že to je vlastně jenom optickej klam bohužel jenom klam to není a já po pár metrech cejtím že koleno je prostě proti takovému stoupaní zásadně proti a dává mi to patřičně najevo. Na první vetší vyhlídce říkám že dál už nejdu a že se jdu podívat dolu a že na ostatní klidně počkám. Fotím si nádhernou duhu a vodopád.
Za chvíli se ke mně přidává i Martin s Dášou a za další chvilku i Laďka s Adminem. Děláme skupinové foto děda vráží foťák nějakýmu turistovi, kterej v ruce drží stativ a foťák u nějž je cena trošku jinde než naše 3 kompakty dohromady. A fotky dělá perfektní.
Vracíme se k motorkám s tím že pojedeme dál do kopce nahoru a zastavíme se u mýtný brány a tam se dohodneme co dál. Trasa až k mýtné bráně je jak jinak krásná a očividně místním borcům slouží jako naše Dubá. Takže než jsme vypili kafe tak tam dva borci byly asi 5x. Martin mezitím ladil motorku a snažil se najít co mu tam drnčí. Nakonec zjišťuje že to je pravděpodobně přední brzda ale jelikož to brzdí a neví co by mu tam mohlo dělat problémy tak to vzdává s tím že to snad nepřestane brzdit. Odjíždíme a jedeme prozkoumat jednu silničku která vede k hotýlku ale bohužel končí zavějema sněhu takže se točíme a jedeme zpátky opět do Mitersilu kde odbočujeme na Kitzbühelu opět nádherná zatáčkovitá silnice. Cirka v půlce stavím jelikož všude lítaj mraky bílého chmýří ze stromů – něco jako z pampelišky které úspěšně nachází cestu pod přilbu a přímo do oka takže vidím „tužku“. Strávám přilbu a vidím zdravím okem jak vedle mě zastavuje Martin a ptá se co se děje že stavím. Vysvětluju mu situaci a jedeme dál. Když už jsme na druhý straně hory tak projíždíme vesničkou. Zpomalujeme na povolených 50 a já vidím před sebou dva koně a na nich děti tak kolem 13 let. Vědom si toho že by jsem mohl koně poplašit tak si najíždím do středu silnice abych předešel případným problémům. Ovšem co čert nechtěl kůň nejblíže ke mě se rozhodl zastavit jít do „sedu“ a udělat par kroků stranou sel jsem ostře na brzdy a co nejdál od něj bezpečně ho objíždím a ohlížím se a holka na koni vypadá že se taky málem posrala, srdce se mi snaží vyskočit z hrudníku a mezi půlkama bych přecvaknul stovku hřebík :-D
Pokračuju z volna dál ale jsem pěkně rozhozenej už jsem viděl jak ten kůň lehne k zemi a já přes něj dělám dvojité salto s letem plavmo přímo na držku. Po par km zastavuju na prvním možném místě a snažím se donutit srdce aby mělo normální tep a ruce aby se přestali klepat. Kluci zastavujou vedle mě a ptaj se co se děje moje reakce byla jednoduchá „Vy jste to neviděli?“ „no mi viděli akorat ze jsi objel toho koně“ Akorát Martin si pak vzpomněl že ten kůň nějak zavrávoral a večer mi říkal že si všimnul jak jsem byl rozhozenej. V rychlosti jsem jim to popsal a když jsem se lehce vydejchal tak Admin naznačil že by jsme měli jet aby nás ty koně snad nedojeli. V ten moment jsem byl v pohodě a vyrazili jsme. Ale neujeli jsme snad ani 5km a dojeli jsme do další vesnice kde jsme jeli za autem které mělo na sobě „L“ – Autoškola, „mno potěš“ napadá mě a zpomaluju a udržuju delší rozestup. V tom vidím jak autoškola stojí na brzdách a přes silnici přecházejí tři kačeny, zastavuju vedle mě doráží Martin a já mu pokrčením ramen, rozpažením rukou a širokým úsměvem dávám najevo, že prostě některé věci se prostě stávají jenom určitým lidem. Na to mi Martin odpovídá že to bylo podruhý a že už jenom jednou :-D Opět se rozjíždíme a v další vesnici vidím pro změnu sedět psa o velikosti malého medvěda u krajnice a tak ho velikým obloukem objíždím. Což pak večer všichni s velkým smíchem komentujeme. Pak jsem v jednom městečku špatně odbočil respektive neodbočil protože to tam nebylo značeno a jeli jsme moc na sever ale naštěstí jsme po chvíli zastavili protože Dašu boleli záda a jak se vrtěla tak měl Martin strach aby mu neusnula. Dáváme pauzu a koukáme do mapy kde to jsme a kudy máme jet. Jsme v místě odkud vedla moc pěkná silnička tam kam se chceme dostat a kde by se vedle sebe nevešla dvě auta. Je to nádherný je to takovej pěknej zapadákov uplně mimo hlavní cesty a pak už dorážíme zpátky do pensionu. Dnešek byl docela dobrej den na zítřejší návrat k domovu. Všechny nás pěkně bolí prdel :-D.
5. Den – Návrat domů
Ráno už klasicky vstávám před budíkem a odcházím na snídani. Kde se ke mně postupně přidávají ostatní. Pak byly klasický zmatky s balením par ostrejch výrazů když jsem se musel vrátit pro přilbu protože se mi nevešla do rukou a já na ni tak trošku pozapomněl. Dokonce i Daša ustoupila z cesty jak jsem prej vypadal, ehm jak to jenom říct, mno, nasraně :-D
Vyrážíme ještě se dohadujeme že se stavíme cestou v tý benzínce na tý úžasný sekaný bohužel nějak jsme si špatně s Martinem rozuměli respektive jsem blbě viděl ve zpětným zrcátku a vzal jsem to doprava a ne rovně takže jsem to vzal trochu oklikou ale zas na druhou stranu jsme nejeli přes vesnice ale po silnici první třídy takže to bylo sice delší ale rychlejší a stavěl jsem až před Passau u benzínky kde tankujeme dražší benzín protože v Rakousku ho měli podstatně levnější. Co se dá dělat, nikdo není neomylný. Tankujeme a jedeme dál od benzínky na odpočívadlo, kde dáváme pauzu a dohadujeme pokračování cesty koukám se a vidím, že musíme do Passau a z něj po silnici č. 12 až do Strážného na české straně u OMV kde dáme další pauzu.
´
Sedáme opět do sedel a jedem. Vjíždíme do Passau a já se furt držím směrem silnice č.12 kde je ukazatel pořád rovně ovšem na jedné křižovatce si na poslední chvíli všímám že silnice č. 12 je tady doleva. Na poslední chvíli dávám blinkr a odbočuji, koukám po klukách a ty jedou rovně a Zdeněk ukazuje ať jedu za ním. Ok otáčím se a jedu za nima hned za zatáčkou stojej na parkovišti a říkám že tady byla cedule doleva, ale nikdo mi to nevěří načež Zdeněk říká jedem tudy mě to tak ukazuje navigace :-D tak jedem ve zpětném zrcátku vidím ukazatel který je z tohoto směru silnice č. 12 doprava. Usmívám se do přilby a podle toho jak jedem do leva znova doleva a pak doprava je jasny že jsme to akorát objeli. Jedu za Adminem a vidím jak cedule ukazuje doleva přes most a tak najíždím vedle něj a ukazuju mu směr doleva na což mi odpovídá souhlasným kývnutím. Přejíždíme most kde je křižovatka kde ukazatel ukazuje silnici č.12 opět doleva a Zdeňka kterej pendluje očima mezi cedulí a navigací je mi jasný že si proste jeho navigace s Passau nerozumí. Tak ho předjíždím a vedu až do strážného kde dáváme pauzu a bagetu. Stihli jsme to relativně rychle. Dáváme pokec bavíme se kdo a jak bude pokračovat. Zdeněk s Laďkou se od nás odpojí de-fakto hned a já po krátkém zvážení všech pro a proti říkam, že pojedu po dálnici, ať jsem co nejrychleji doma protože Martin po dálnici nepojede měl by to jako zbytečnou zajížďku. Takže se loučíme a vyrážíme. Trošku za to tahám ať jsem rychle doma a odpojuji se. Cestou jsem potkal 2 kolony první u napojení na dálnici, která byla dlouhá jak cesta do pekel, ale jedu pomalu po krajnici a relativně rychle jsem z ní venku. Můj plán jet to na jeden zátah bere za své u Dobříše, kde na benzince stavím a dávám cigárko, protože mam místo zadku sekanou :-D Po krátkém odpočinku sedám na motorku a jedu směr Praha. Na dálnici u Mníšku p. Brdy je další kolona – no super todle je stopro, až do prahy po chvíli klasického motaní se „prostředním“ pruhem to vzdávám a jedu opět do odstavného kde se dá jet o kousek rychleji ale tak abych mohl zastavit takže dva prsty na spojku a na brzdu a hezky opatrně. Když konečně přijíždím na konec dálnice pře „Cukrákem“ tak koukam v odstavném pruhu 2 zaparkované auta „hernajs co se tam zase stalo, budu muset mezi a pomalu. A kdo to tam stoji? Pyčowoe ty dva frajeři u těch aut maj bílé čepice a bíle košile to sou dopraváci.“ Šup do „prostředniho pruhu“ a zase jenom tak opatrně projíždím. Dopraváci mě nechávají v klidu a já pokračuju dál. A vidím zúžení do jednoho pruhu hned naproti Opelu. A pak už jenom prázdnou výpadovku. No pěkný opravujou tu tendle kousek silnice a nikdo nemůže jet. Ale když jsem jel okolo tak už tam byl chlápek, kterej ty bariery dával pryč. Opět za to trosku tahám a za chvíli jsem doma a parkuju motorku. Šťastnej jak blecha že už mám tu cestu za sebou. Operace GrossGlockner dopadla pomalu lépe, než jsem si představoval. Sice jsme se nedostali na vyhlídku France Josefa a ani na Orlí Hnízdo, ale měli jsme nádherné počasí, ani jednou nám nepršelo a nálada byla pohodová.
Najel jsem cca 1400 km, Martin s Dášou to měli podobné a Admin s Laďkou to měli ještě o kousek dál. Už teď se těším až si to zopakujeme protože ještě než jsme se rozloučili jsme si to všichni svorně slíbili.
Finance
Ubytování nás stálo 105€ na osobu s polopenzi.
Zbylých 95€ jsem utratil za benzin, a blbosti.
Ubytování ve Čkyni stálo 220,- Kč
A pojištění 120,- Kč
A 10€ mi zbylo
Suma sumárum mě to vyšlo na 200€
A cca 1500,- Kč na česky straně.
Plus nějaký výdaje okolo které by mě ale stejně čekali tak to do toho nepočítám.
Info koutek:
Pension Praga v Alpach
Stranky Zell am see i s pocasim
Grosglockner informace
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.