Stránky věnované motocyklu Suzuki DR 650

Download menu

Podrobnosti: Napsal Martin Veverka; Zobrazeno: 2219

Hodnocení uživatelů: 1 / 5

Když mně před časem přišla mailem od Kuby pozvánka na enduro závod,tak jsem neváhal a okamžitě odpověděl a přihlásil se.

Sice nebylo mnoho indicií a informací,jak tento závod bude probíhat,akorát slib,že se nudit rozhodně nebudeme a že máme nazout špunty místo slicků a přijet se projet po okolí Třebechovic pod Orebem. Nikdy jsem v tomto městečku nebyl,akorát jsem věděl,že zde je muzeum betlémů-jinak nic. V mapě jsem si vytyčil trasu na místo určení a začal se těšit a trochu se připravovat na cestování mimo silnice po zimním spánku.

Několikrát jsem se byl projet mimo zpevněné cesty a zjištoval,že zima byla dlouhá a nicježdění nechalo následky,ale postupem km v terénu se toto manko zmenšovalo. Nejdřív jsem zvolil pouze polní cesty a postupem času přitvrzoval ve výběru terénu na oživení pocitů a návyků,jak se chovat mimo silnici. Až 14 dní před akcičkou jsem zvolil špatné řešení průjezdu jedné cestičky a odnesl to prasklý karter motoru. Nejdřív jsem vše viděl v hodně černých barvách,ale postupem času a prací se barvy začaly projasnovat,až se podařilo vše zvládnout a já mohl po opravě karteru a úpravě krytu pod motorem se věnovat malé doúpravě dodávky,kterou jsem chtěl jet s DRakem uvnitř do Třebechovic. Sice stačilo dodělat úchyty na kurty a vyčistit nákladový prostor,ale nějaký čas to zabralo.

Myslel jsem,že nepojedu sám,ale Pivča se z Brázdy omluvil a Dášu se mně nepodařilo umluvit,takže nakonec jsem vyrazil sám. V pátek jsem naložil DRaka,dobalil věci nutné pro jízdui po nezpevněných cestách,naložil matraci,spacák,nějakou baštu a mohl odpoledne vyjet. Cesta pátečním odpolednem po kraji Prahy proběhla bez vážnějších prodlev a zdržení a za "chvíli" jsem už projížděl říčany,Kutnou Horou,čáslaví,Chrudimí a už jsem četl na ceduli nápis Moravany. V této osadě jsem se chtěl vykonat soudružskou návštěvu u Admina a po delší době s ním a Gekem prohodit "pár" slov. Z několika vět se vyklubalo skoro dvouhodinové sezení. Po obligátním kafíčku,na kterém na mně chtěl Zdenda ušetřit na vodě,přišla chutná véča a musím podotknout,že je Zdenda připraven na rodinný život(dělal věčeři on).Když už jsem vše snědl a vypil,vypadnul jsem z domu na další cestu. V příjemném hovoru ubíhá čas ukrutně rychle a já chtěl do Třebechovic dorazit alespon za šera,abych místo setkání nehledal ve tmě-to se mně nepodařilo.

Cestou klasicky pár objížděk a trocha bloudění(už z toho začínám mít mindrák),ale to větší přišlo až těsně před cílem. S Kubou jsem se domluvil,že na něj počkám u Benziny v Třebechovicích,ale netušil jsem jak jsou "velké". Po chvilce tápání jsem Benzinu našel a mohl počkat až Kuba dovaří guláš a přijede si pro mě,abych nebloudil dál ke kempu.Po příjezdu Kuby a Martiny jsme dojeli do "kempu". Po zkouknutí "kempu" jsem zjistil,že je to oplocená zahrada s chatkou a že jsem dojel v pátek sám a že tu budu nocovat taky sám. Dali jsme po dvou lahvových,probrali nutné věci a Motejlové odjeli domů a já si vybalil bivak v dodávce. K ránu byla trochu kaltna a tak jsem vstával za rozbřesku. A když dorazil Kuba,tak už jsem byl po vydatné snídani a kafíčku,které jsem si uvařil na novém plynovém vařiči-funguje naprosto bezvadně a voda vařila za chviličku. Chvilku jsme klábosili a pak se začali sjíždět další závodníci. Nebyl jsem nakonec sám,kdo si přivezl motorku autem,ale většina přijela po ose. Když mně Kuba řekl,že přijede i Klasika,tak jsem věděl,že je dopředu o vítězi rozhodnuto,ale to jsem trochu předbíhal.

Po nutné rozpravě,při které jsme se dozvěděli,jak máme jet,podle jakých značek a na co si dát pozor,nás do terénu vyrazilo pět pilotů. Smůlu měl Láda,který ještě před startem zajel natankovat a po příjezdu zpět zjistil,že mu DRko nechce jet pod plynem. Začal rozdělávat karbec,ale další postup už jsem nemohl sledovat,nebot jsem byl vyslán se prát s nástrahami tratě. Až po opětovném příjezdu do kempu jsem se dozvěděl,že karburátor rozebral,ale příčinu nezjistil,ale že už mu motorka jede. První vyjel Kuba,aby mohl udělat nějaké akční foto a aby prohlédl trochu cestu,pak vyrazil mladík na 125 DTčku,pak Pepa na XT,já a za mnou Ondra na Superenduru KTM a Klasika na Advíku,nakonec Cháron jako sběrač zabloudivších nebo padlých jedinců. Kuba očekával účast cca 10ti závodníků,ale shodou okolností a různých náhod jsme byli jen v pěti.

S6302264

S6302261

Mezi domky jsem jel volnou,ale po vjezdu na písčitohlinitou cestičku v lese jsem trochu přidal plyn a vychutnával si trochu houpavou rychlou trasu. Na první křižovatce stál Kuba a fotil. Koukal jsem po fotografovi a až po chvilce pátrání jsem zahlídnul značku a mohl pokračovat po trase. PO cca km jsem zahlídnul další značku doleva,sjel z cesty a najednou tam bylo červených a bílých značek nějak moc. Trochu jsem zazmatkoval a vrátil se zpět na horní cestu a vyrazil z lesa ven k vesnici. Po dojetí na křižovatku ve vesnici jsme se všichni,kteří odstarovali,sjeli dohromady a museli se vrátit do lesa,kde už nás čekal Kuba a navedl nás na správnou trasu. Nějak jsme se za sebou porovnali a jeli v grupě dál. První frčel mladík na DTčku a odvedl nás skoro celou trasu. Snažili jsme si navzájem pomáhat při hledání značek a orientaci a byla to jízda spolupráce. Některé naše bloudění bylo způsobeno naší rychlejší jízdou a tím,že jsme nestihli odchytit všechny značky a některé tím,že tam ty značky někdo vyzmizíkoval. Ale valili jsme bez nějakých větších problémů,pouze v jediném případě jsme využili přítele na telefonu pro další jízdu. Občas jsme zahlídli Kubu na křižovatce,coby fotografa a ukazatele cesty. Polní cesty se střídaly s lesníma a asfaltu jsme tyky trochu pojezdili. Ale vyjíždka byla fajnová a ani jsme se nenadáli a byl cíl. Dorazili jsme na cílovou náves všichni pohromadě a Kuba demokraticky podělil jednotlivé účastníky vyjíždky diplomy a slovy uznání. Za námi dojel Kuba a nakonec Cháron,který celou trasu uzavíral. Pepa se nám někde cestou ztratil a pak po dohodě s Kubou dojel do kempu po asfaltu. Je pravda,že jako jediný neměl špunty,ale nějaký uni vzorek a v těch lesních cestách asi dostával do těla co proto. Po občerstvení a cigárku jsme se domluvili,že nás kluci trochu protáhnou po zdejším kraji. Vyrazili jsme ve vláčku a absolvovali ještě pár km po polních a lesních cestičkách. Užili jsme si,jak prachu,tak i bláta,louží,luk a polí. V jednom úvozu jsem dojel kluka na DTčku a nějak se mu nechtělo z blátivé kaluže a jak jsem ho chtěl objet,tak v tu chvíli zagazoval a já jen stačil uhnout hlavou a zachránit čisté brýle,jinak jsem dostal plný zásah-taky jsem si zasloužil diplom pro nějvětšího blátomila. Když už jsme se blížili ke kempu,tak se Kuba odpojil a jel pro guláš a Martinu. My ještě dojeli terénem do kempu,kde už na nás čekal výborný guláš a občerstvení a "vyhlášení výsledků".

Když už jsem si myslel,že už budeme jen se občerstvovat a klábosit,tak jsem se šel převléknout,ale Klasika s Ondrou a Ládou se rozhodli ještě se trochu provětrat po okolí. Nenechal jsem se dlouho přemlouvat,rychle na sebe zase naházel oblečení a už jsme drandili dál do terénu. Ondra jel první,vybíral stezky a musím uznat,že mu to šlo a kolik dalších cest jsme objevili. Všichni jsme se snažili,abychom si navzájem nepřekáželi a nezdržovali se a tak cesta pěkně ubýhala. Po výjezdu jednoho blátivého kopce a projetí šikmé čerstvé paseky,jsem se nepodíval za sebe,zda jsme všichni a pokračoval dál za vedoucím a až na konci dalšího menšího výjezdu jsme zjistili,že nám dva chybí,tak jsme se vrátili a našli Ládu v půlce výjezdu,jak mu to nahoru nejde. S naší pomocí se mu to podařilo a po řádném vydýchání jsme mohli valit dál. To,že se Láda zahrabal v kopci,nebyla až tak vina na pilotovi,ale spíš sjetou 09 a hrabankou. Kilometry pod koly slušně ubíhaly a najednou jsme byli v Rychnově,kde jsme si dotankovali a doplnili tekutiny do vyprahlých hrdélek. Bylo docela teploučko a sluníčko

slušně pražilo,tak do nás limo nebo zmzka zasyčela.Po výjezdu z Rychnova jsme nějak nemohli trefit tu správnou odbočku do terénu,ale po chvilce tápání a jednom otočení na dvoře místního zemědělce jsme se chytli a vjeli do lesíka,kde byla trochu rozměklá cesta,ani nevím,jak se to přihodilo,ale najednou jsme byli s DRakem naštorc cestě a já musel ze sedla a snažit se motorku zatlačit do správného směru,pak následoval mírný výjezd lesíkem a já na konci počkal na Ládu,který tento úsek zvládnul na 1 s hvězdou. Pak jsme pokračovali pár zatáčkama a já uviděl stát Ondru s Klasikou,jak na nás čekají a zase ani nevím apod koly bylo nějaké rumiště a levá zatáčka. Přední kolo se smeklo a já z DRaka vystoupil plavmo. Motor běžel,já motorku zvednul a najednou ticho. Letmo jsem zjistil nějaké škody,ale naštěstí jen otočené zrcátko a hnutá řídítka-nic jiného. Zmáčknu spojku a starter a ono nic. Mrknu na klíček-ON-tak znovu starter a zase nic. Juknu na červené tlačítko-OFF-nějak jsem ho při zvedání zamáčknul a to bylo příčinou nestartování. Zase proběhlo pár myšlenek hlavou s tmavou barvou,ale dopdlo to OK. Láda trochu nadával na cestu,ale to bylo jen pro ulevení, než že by byl opravdu naštvaný. Cesty do Rychnova jsme absolvovali spíš off,ale zpátky se nám nějak tolik nedařilo a už to bylo spíš on,ale těsně před návratem jsme se projeli i lesíky a cestičkama v nich.

Dojeli jsme do kempu,shodil jsem hadry a vrhli jsme se opět na občerstvení,výbornou buchtu a kafíčko. Po chvilce výměn zážitků z jízd se Klasika i Ondra rozjeli do svých domovů. Někdo odjel,někdo přibyl a tak bylo pořád o vzruch postaráno. A když nebylo v tu chvíli nic na přetřes,tak nám udělal jedna cyklistka trochu divadlo pro pobavení. Jela po cestě až tak,že najela do retrívra,který koukal po stromech a nečuměl na cyklisty,kteří se spolu s inlajnistama proháněli po asfaltové cestě před zahradou. Naštěstí se ani jednomu nic nestalo,ale pani byla docela vykulená. Není to nic příjemného fláknout sebou o asfalt bez ochraných prostředků-ale mohla zabrzdit-čas na to měla. Kuba koupil štěně,které jsme dostali rozkaz vypít a na večeři jsme si dali zbytek výborného guláše s chlebem a na závěr buřty na vidlích a topinky.

S6302268

Prostě team okolo Kuby se snažil na 1 s hvězdou. Já s kytaristou jsme šli spát jako poslední a já vstával taky jako poslední po píštalkovém budíčku. Uvařil jsem si snídani,popil kafíčko se závinem,který Kuba s Martinou přivezli a poté nastal čas loučení a odjezdu.

Vzal jsem to přes Hradec,Chlumec a v Nehvizdech u pumpy jsem ještě dal řeč s kamarádem a pak už jen průjezd Prahou a vybalit věci a motorku a domů.

Velká pochvala Kubovi a jeho spolupracovníkům za vypečenou akcičku-díky. Samozřejmě ne vše klapalo podle předtav Kuby nebo nás účastníků,ale těch malých nedostatků nebylo mnoho a plusy převažovaly velkou měrou. Pokud bude něco podobného příště,tak se rád zase zúčastním. Nemám to sice za rohem,ale výlet stál za to. Ještě jednou díky za pěkný víkend.