Jak jsem výše napsal,vyměnil jsem zadní pneumatiku a jak jistě víte,nová pneu je dost mastná a je potřeba jí trochu "ohoblovat" než se na ní dá normálně vyrazit a trochu klopit do zatáček. Na neděli hlásili velice fajné počasí a tak jsem v sobotu vytáhnul DRaka z garáže a vyjel na chatu za holkama,kde moje starší dcera slavila 12. narozeniny. Vzal jsem to trochu zadem okolo radotínské cementárny,ale taky jsem trochu spěchal,aby na mě dlouho nečekali s dortem a kafíčkem. Taky jsem měl "rande" se Sniperem,který mně měl přivézt parádní trika s logem.
Ráno v neděli svítilo nádherně sluníčko a já po vydatné snídani mohl vyrazit za dobrudružstvím po silnici směrem k Plzni. Zadní guma dávala jasně najevo,že je nová a tak průjezdy zatáčkama podle toho odpovídaly. Občas si zadní kolo podklouzlo a já jel dost opatrně,ale s přibývajícíma km se adheze zlepšovala. Vyjel jsem přes Třebotov,Kuchař a okolo Loděnic chvilku po silnici I.třídy na Beroun. Těsně před Berounem jsem na chvilku zastavil,abych se mrknul na řopík(betonový bunkr) z roku 1937. Těchto obranných řopíků je v tomto okolí veliké množství-některé jsou přístupné,jiné polorozbořené,ale spousta jiných není dochována,jsou po nich pouze zbytky betonu. Ale o těchto bunkrech až jindy.
Z Berouna jsem zatočil doprava na Nižbor podél řeky Berounky. V Nižboře jsem natankoval u jedné z nejdražších benzinek v okolí,ale nechtěl jsem riskovat tlačení nebo stres s málem benzinu v nádrži. Na kopci nad Nižborem jsou pozůstatky keltského opidia ,ale tam jsem se taky tentokrát nevydal. Valil jsem dál po novém asfaltu na Roztoky a v půlce cesty jsem odbočil na Karlov a po trase podzimní vyjížďky jsem jel dál. Jsou zde pěkné pasáže,ale musel jsem mít oči na šťopkách,v zatáčkách je ještě spousta štěrku. Když jsem vyndaval ráno na chatě motorku z garáže,tak vyběhnul ven černý kocour,to nebylo až tak nic divného,občas tam přespí,ale když po ujetí cca dvou kilometrů vyběhla další černá kočka ze zahrady a přes cestu se naštěstí jen mihla,sice jsem musel brzdit,ale byla rychlá. To už jsem začal přemýšlet,zda se nemám na výlet vyfláknout,ale pokračoval jsem,ale s ještě větší opatrností,co bude do třetice. Ta přišla v lese před Podmokly. Uviděl jsem před sebou na silnici přejetou zrzavou veverku. To už bylo na pováženou. Štěrk,zatáčky,2x černá kočka a ještě tohle. Než jsem na tyto vjemy zapomněl,tak jsem jel s prdelkou staženou dost a dost,ale postupem ubýhajícího času a km jsem přestal vymýšlet pytloviny a soustředil se na okolí a cestu. Nádherný den jsem vychutnával a neodolal jsem a zastavil u žlutého pole řepky olejky,kterou místní zemědělci pěstují místo pšenice-víc jim nese.
Dál jsem jel přes Radnice a po chabých směrovkách směr Třemošná a Zruč-Senec,kde byl prví bod ke zhlédnutí. Přijel jsem do Břas a podle mapy byla cesta pro mě správná rovně,a tak jsem po ní vyrazil. Doleva byly Rokycany a vpravo-už ani nevím. Takže pět km rovně a další křižovatka, ale tentokrát bez ukazatelů. Jel jsem mezi domy opět rovně,tentokrát už to nebyl příjemný rovný asfalt,ale šotolinová cesta s místy zbytky asfaltu,ale zákaz vjezdu tam nebyl,akorát upozornění že se v zimě pouze pluhuje,ale sníh jsem okolo neviděl,tak jsem razil dál. Rozhlížel jsem se po okolí a tak trochu doufal,že se nebudu muset vracet zpátky. Cesta byla stále stejně šotolinová,pouze se začala svažovat dolů a už nebylo okolo pole,ale les a najednou koukám a dole řeka a taky jsem zahlédnul přívoz s názvem Nadryby a dál už jen lesní blátivá cesta. Na břehu seděl rybařík a tak jsem se ho pro svůj klid optal,zda je tato cesta průjezdná a po ujištění a vysvětlení dalšího postupu,jsem pokračoval dál. Tentokrát už ve stupačkách a šupajdil jsem podél lesa a řeku jsem okukoval po pravé ruce. Dojel jsem k mostku,za kterým byl jez a na cestě cyklisti,kteří se po mně dívali dost ohavně. Když jsem uviděl jez,myslel jsem si,že si chvilku orazím,ale při pohledu na vyděšené a možná i agresívní kolaře,jsem pokračoval dál. Cesta pokračovala do mírného kopečka a už tu byla vesnička,kterou jsem projel a po přejetí vlakového přejezdu,jsem se ohlédnul zpátky a tam cedule-Přírodní park horní Berounka. No pěkný,ale já neporušil žádný zákaz ani značka tam na cestě nebyla,takže....
Teď už byla cesta pouze po asfaltu a při příjezdu do Zruče-Sence jsem si mohl ukroutit krk,abych zahlédnul nějakou cedulku,která by mě navedla k místnímu muzeu,ale nikde nic. Jel jsem stále rovně a už to vidím. Letadlo na letadle a tak jsem v klidu přistál na parkovišti,odložil přebytečné hadry do kufrů,zamknul kulicha na motorku,prohodil pár slov se sličnou motorkářkou,co stála na parkovišti a už jsem se hrnul do muzea. Ale ouha,dřevěná dvířka zamčená,kasa až za dvířkama a už slyším,jak mně pán-co jsem si myslel,že mě pustí dovnitř,říká"vraťte se zpátky,proštudujte návštěvní řád a já vás z něj vyzkouším a pustím dovnitř." Udělal jsem čelem vzad a kouknul na nástěnku,kterou jsem v tom kalupu přehlédnul a tak jsem si mohl přečíst,že děti mám mít na vodítku,dát zálohu 200,-Kč,zaplatit vstup 100,-Kč a fotit,že můžu co chci,netočit vrtulí letadel,lézt tam,kde je otevřený poklop a pokud budu chtít do dopravního letadla,tak vyčkat sličné stewardky a po zaplacení 20,-Kč si dopravku s výkladem prohlédnout. Vše jsem si zapamatoval a po ujištění pana pokladního,že děti s sebou nemám,že vrtulí točit nebudu a že fotit budu,co to půjde,jsem mohl vstoupit do areálu.
Toto muzeum se soustřeďuje na letadla různých značek,výrobců,zaměření. Uvidíte zde dopravní IL-14,práškovacího Čmeláka,stíhačky ruské výroby Mig-15,19,21,ale i různé vrtulníky. Taky je zde k vidění pár kousků stíhaček západní provenience z dob studené války. Já ale zamířil nejdřív doprava k těžké pozemní technice T-34 jsou zde zastoupeny ve více exemplářích,taky obrněné transportéry,tankové vyprošťováky-ten měl na navijáku s kladkama tah až 120 tun. Do některých tanků se dá vlézt a trochu si udělat obrázek,jak se asi mohla posádka cítit v tak stísněném prostoru. Teď jsou prostory prázdné,ale když tam byla výzbroj a výstroj posádky,tak tam bylo opravdu místa málo a to ještě tank jel a skákal přes nerovnosti a taky občas vystřeli-fuj-je lepší okukovat a možná i obdivovat tyto obrovské obludy z venku a za klidu,než v době válečné akce. Ale pohled je to i tak impozantní. To samé platí i samozřejmě i o spoustě letadel. U skoro každého exponátu je popisek,co co je a u některých je i pár řádků,fotek z průběhu nalezení,přípravy a dopravy do místa muzea. Je to opravdu zajímavé počtení a taky se může člověk zamyslet,co to dalo a ještě dá úsilí a námahy,abychom se my ostatní mohli pokouknot.
Po již srdečném rozloučení a prohození pár vět s majitelem muzea jsem opět na sebe nandal bundu a čepici a mohl vyrazit k dalšímu bodu mojí nedělní vyjížďky a to bylo další vojenské muzeum a to v Rokycanech. Vzal jsem to přes Plzeň,kde jsem zahlédnul průvod americké armády na oslavu dne vítězství. Bylo tam spousta lidí a tak jsem nezastavoval a jen profrčel Plzní a za chvilku už stál před muzeem. Opět hadry dolů,zaplatit vstup. Tentokrát 50,-,ale za focení 30,-Kč. Před vstupem hlídal veliký hafík,ale již z dálky se na mě smál a vrtěl ocasem. Tyúpický "hlídací" pes. Po nutném pohlazení jsem již mohl v klidu do areálu bývalého tankodromu rokycanských kasáren. Hned na začátku stojí replika německého Tigra IV,kterého jsem naštěstí stačil vyfotit. Dál jsem šel okolo otevřeného stání,kde mají zaparkované různé nákladní auta ať z druhé války nebo novodobější. Podle mého míněnítam mají docela málo viděného nákladního Valtra na převoz pěchoty nebo četnictva. Taky jsem ho zvěčnil. Naproti tomuto stání mají spoustu Zilů,štábáků,radiolokačních,ale ty se mně již vyfotit nepodařilo,odešly baterky od foťáku na odpočinek. A že jsem byl nedostatečně připraven tak další fotodokumentace chybí,ale již nebylo skoro co fotit. Je zde spousta naší i ruské techniky,ať to jsou T-34,52,tak spousta Zilů,tak i vyprošťovací tank,replika německého KFZ-obrněného transportéru s houfnicí,pár našich obrněných transportérů BVP,Skot a pár protiletadlových kanonů a děl. Při příchodu mě "náčelník" autoparku pověděl,že mám přijet příští týden,že budou mít slavnostní otevření sezony s ukázkou techniky v chodu a taky tomu odpovídal ruch v parku a opravách na technice. Pár tanků bylo otevřených a panoval na nich opravářský ruch a lakýrnické práce.
Po zhlédnutí expozice mně zavelel žaludek k návštěvě pohostinského zařízení,které jsem ochotně splnil. Zastavil jsem se v motorestu Kařez,kde se také občerstvovali účastníci průvodu americké armády s Jeepy a Muty. Ještě jsem stačil zahlédnout projíždějícího perfektně zrestaurovaného Minora a po nadlábnutí jsem pokračoval na Zbiroh a Křivoklát,přes Karlov,dolů do Roztok,okolo Berounky. Nezatočil jsem ke hradu,ale nahoru do kopce a po fajnovém asfaltu opět do Nižbora a přes Chýňavu a Podkozí domů.
Vyjížďka super,krásné počasí,DRak jel jako vítr a výlet opravdu stál za to. Akorát s klidným srdcem bych asi doporučil jen návštěvu leckého a vojenského muzea ve Zruči-Senci poblíž Plzně www.airpark.wz.cz. Druhé muzeum má taky něco do sebe,ale neudělalo na mě takový dojem jako první,možná to způsobil výpadek foťáku nebo novodobější technika nebo prostory,na kterých jsou exponáty vystavené nebo něco jiného,co nedokážu popsat. Ale nelituju ani jedné návštěvy. Nebyla to podívaná na celý den jako loni v Německu,ale na naše poměry.....