Kamarád který mě na akci pozval, předesílal už s předstihem, že se jedná o dosti „masovou“ záležitost, na což nejsme při našich vyjížďkách až tak zvyklí. Nevadí změna je život a navíc je to cizí prostředí, tak nevole odpůrců enduristů člověka ani tolik netlačí.
Sbalil jsem se už v pátek(hodně blbě jak se později ukázalo), naložil motku a vyrazil k příteli  Wimpimu (KTM 690), u kterého jsem měl nocovat, abych nemusel v sobotu vstávat hned jak kohouti zakokrhají. Start akce byl totiž určen na 10. hodinu dopolední z Třemošné, což mám lehce z ruky. Společně s námi vyrážel ještě Wimpiho brácha David na LC4 Sixday.
 

 V pátek u pivka probíráme, jak asi bude zítřejší akce probíhat a sdělujeme si dojmy nabité z jízdy na našich obměněných ořích. Já ještě netuším, jaké překvapení jsem si na sebe připravil na druhý den…
Do garáže přicházíme v klidu kolem 9. hodiny a začínáme připravovat sebe i stroje – je cca 5 nad nulou, mlha, takže dost laborujem, co vzít na sebe a kecy rosniček o slunném dni bereme s rezervou. Já stojím u haldy svých krámů, čumím na obrovskou tašku narvanou hadrama a chráničema a v tom mi cosi uniká – kdepak jsou asi složeny tak nenápadně MX boty, že je nevidím? Bleskově mi projíždí hlavou, jak nosím věci v pátek do auta a boty fakt nevidím…!!!  Ty k…o… !!!! já debil je nechal doma… Krve by se mě asi nedořezal. Oznamuji veselou novinu kamarádům a ti podle mých strnulých výrazů ihned tuší, že to není aprílový žertík. Co teď ? Jsem tady k ničemu, cesta vede x-krát přes vodu, je kosa – to v keckách ve zdraví fakt nedám! Wimpík je duchapřítomný a okamžitě bere do ruky telefon a během cca 5 minut vyjednává zapůjčení MX bot od kámoše. Sláva, nevím jak mám poděkovat, štěstí se na mě usmálo.

Do Třemošné jedu ještě v keckách a už po těchto 5 km zjišťuji, že tato obuv není příliš vhodná na motojízdu v listopadu. Na místě nalézáme Jugina(pronajímatele bot), vybírám ze dvou možných  párů a opět nevím, jak se odvděčit a poděkovat. Vše dolaďuji, tak jako mnoho ostatních, strečovou folií kolem bot, abych dotěsnil případné skuliny, protože vody bude dnes asi dost. Posílají nás zaparkovat na přilehlý stadion – tu je již vyřazeno cca na 60 rozličných strojů. Mnoho čtyřkolek,ostrých endur, pár plnokrevných krosek  i několik obyčejných endurek jako jsou ta naše. Při rozpravě se dozvídáme pár detailů, jako je značení trasy a jen tak mimochodem je zmíněno, že se v oboře kterou budeme projíždět, dnes koná hon, a tudíž mohou poslední na chvostě očekávat broky přímo do kožichu – záhy po rozjezdu se cpeme dost dopředu.

 

 Velmi rychle najíždíme na louku, která nás dovádí k prvnímu brodíku. S velikým zájmem se cpu více dopředu, abych viděl, jak si s vodou poradí místní ostřílení jezdci. Voda v potoce poměrně dost teče, dno neviděti… U prvních adeptů se ještě ukáže, že dno pokrývájí zřejmě slušné šutry, protože motky poskakují jak čert s káčou po světnici. Aby to nebylo málo, výjezd z vody je ještě zpestřen bahnitou mezičkou. Asi třetí EXC je odloženo právě zde… To nám to hezky začíná. Jdu na to opatrně a jde to jet relativně v pohodě, vody asi tak na výšku předního kola. I mí kamarádi projížděj bez koupele a tak se hned chytáme čela konvoje, s kterým svižně ukrajujeme další lesní kilometry.

 

David má obuty už trochu jeté E-09 a to dnes opravdu nestačí. Lítá na jehličí mezi mnoha kořeny ze strany na stranu, podle jeho pozdějších vlastních slov lze jet jen rovně, s příchodem otáčky nastává zapeklitý problém… . Nohy mu vlají okolo stroje, jak musí vyrovnávat nekonečné podjíždění obou kol. Po pár km kdy míjíme oboru (naštěstí bez slibovaných broků v zadnici), si David stěžuje na vyčerpání a dožaduje se navedení po silnici k domovu – to odmítáme  a psychickým nátlakem ho lanaříme k dalším kilometrům. Přichází pár výjezdů a taky jeden šikovně našikmo spadlý strom přes cestu, který občas působí lehké potíže. Postupně se dostáváme až někam k říčce Střele a tady začíná dlouhý kolotoč brodů. Někdy je vody více někdy méně, některým pacientům jde často voda až přes hlavu – už chápu ty podivné ranní úbory, skládající se z rozličných „atombordelů“. Že jsou brody hlavním tématem dnešní jízdy je vidět na nadšení mnoha jezdců, vrhajících se střemhlav do zkalených vod potočních. Později se dozvídáme, že se podařilo při brodění jednu čtyřkolku i převrátit… Na jednom brodu neodolává  má úprava bot strečovkou a začíná mi lehce čvachtat – zatím to stačí odsávat ponožky.

Pole motorek se na lukách trhá a kromě brodů, kde se tvoří zácpy, se jede po menších skupinkách a to celkem svižně. Asi za půlí cesty je naplánována zastávka, kde musí být minimálně SX stroje nasyceny benzínem. 

Cesta zpět vede zas přes louky, brody a jiné lahůdky. Na výjezdech z vody se tvoří hluboké koleje bahna, často nestačím otírat brýle, když se omylem moc přiblížím k někomu přede mnou. Nechávám se unést svižným tempem vepředu a najednou zjišťuji, že mi chybí mí dva kamarádi. Čekám, volám, konvoj už mi mezi tím zmizel – moc netuším, kde jsem… bádám v GPS. Objevuje se jen Husqvarna a chlapec si stěžuje, že odložil tak nevhodně, že mu jde zařadit jen 1 a víc nic. Bohužel nemám číslo na organizátory, aby ho stáli v dodávce domů. Čekám tedy na Wimpiho,telefon stále nebere. Po chvíli se objevují a vysvětlují, že LC4 začla v jednom z brodů haprovat,prý to dělá přepadová hadička, kterou se dostane bordel až ke karbíku –zvláštní, ale už to zas jede. Všichni už jsou pryč, tak jen dojednáváme záchranu pro neřadící Husku a jedem dál po připravených značkách. Organizátoři je malovali pečlivě, ale i tak se stane, že nějakou  míjíme a děláme si menší zajížďky. Cestou ještě potkáváme jednoho odpadlíka – defekt zadního kola. Doluje gumu za pomoci podivných klíčů. Zapůjčujeme montpáky a po zjištění že duše je KO, ještě i duši.

 

Další zdržení, a je jasné, že to dnes už budeme muset dojet sami. Nevadí, jedem si svým tempem a když dorážíme na stadion, není už alespoň fronta u občerstvení. Celkem to dalo asi 103 bahnitých kilometrů. Ve zdraví jsme to všichni tři přežili, nejhorší kolizí byl jen rychlý Davidův výjezd na silnici se zalepenou gumou, po kterém následoval nečekaný drift a pád do tvrdého – jezdec jen otřesen, na stroji lehce ohlá stupačka. Jinak jsme OK, jen trošku špinaví – kromě holení, kde jsem měl strečovku, mám bahno všude i na hlavě.
Celkem vydařená akcička – žádný extra hard core terén, jen té vody bylo dost. Zvláštní poděkování ode mě směřuje k motokrosaři Juginovi, který mě pro tento den spasil svými náhradními MX botkami. Na můj vkus příliš mnoho účastníků, ale divil jsem se, že to místy docela pěkně odsejplo. Rád vyrazím příští rok zas.

 

Protože se mi nepovedlo vložit fotky do textu, najdete je zde:

http://pajadr650.rajce.idnes.cz/Omzlina_Trophy/#album