Před odjezdem.

Ráno jsem se probudil cca po 3 hodinách spánku, nemohl jsem vůbec zabrat určitě ten pocit znáte jste unavení ospalí ale v momentě kdy si lehnete do postele tak máte poledne a je po spánku. No nic uvařil jsem si kafe a podíval jsem se na předpověď počasí to jsem neměl dělat protože tam hlásili přeháňky a občasný déšť. Zvažoval jsem jestli to mam risknout a jet na DoktoRovi a nebo se nějak vmáčknout do auta ke kamarádce která řídila Renault Clio. Nakonec jsem si řekl že tudle dovolenou jsem proste chtěl jet na mašině a že to prostě dám. A tak jsem naložil do Clia jenom věci a sám jsem jel na mašině.

 

Ještě jsem se zastavil na jižní spojce u OMV pro benzín a tradá směr brněnská dálnice tu jsme zvolily po konzultaci s řidičkou že to bude nejrychlejší. 10 KM za Prahou začalo krápat, říkám si to bude v pohodě to za chvíli přejde no a vono ne a vono právě naopak, pršelo čím dál víc a pak už byl tak šílenej slejvák že mnoho kilometrů z trasy si pamatuji pouze rozsvícené zadní mlhovky Clia přede mnou. Stavíme na Brněnské dálnici u Meca, dávám si dva čaje a hambáče J. Po několika minutách co jsem konečně rozmrznul mi docvaklo když jsem se podíval ven z okna v jakým pekle jsem to vlastně jel.

 

Venku nepršelo ale doslova a do písmene chcalo vypadalo to jako by někdo pustil hasičskou stříkačku naplno proti oknům MCDonalda. Odcházím na toaletu s kamarádem co sedí v autě a ždímem rukavice ze kterejch teče inkoustová voda koukam na ruce a nevěřím svým očím ruce mam úplně modrý od barvy z rukavic no nic neřeším jdu k benzínce která je od meca nedaleko a trhám si od stojanu igelitové rukavice které se akorát vejdou do druhych rukavic připadám si jak magor ale jelikož jsem zmrzlej jak ……. Tak to radši neřeším. Nasedám a vyrážíme. Těsně před Brnem máme další zastávku tentokrát už na oběd.po cca hodinové zastávce a převlíknutí se do suchého trička a mikiny, které promokly skrz koženou bundu nasedám a jedem tady se odpojuji od svých přátel s tím že se sejdeme na  první benzínce před Olomoucí a dohodneme se jak dál. Voda nevoda trošku za to tahám, koukám na tacháč a první co mě napadá je ty „vole ty seš magor“ na tacháči je číslo 150 a kousek lehce ubírám ale pak potřebuju předjet nějaky auto a zas přidávám už to neřeším na rovinkách jedu rychle do zataček hodně pomalu a hodně opatrně, akorát cestou mě rozesmál protijedoucí kamion který ještě na dálnici projel nějakou obrovskou kaluž a všechnu tu vodu jsem schytal já. Bylo to jako když někdo napustí bazén studený vody a chrstne ho na vás, tělo jsem měl prokřehlí, byl jsem mokrej jak křeček a když jsem konečně dojel na benzínku tak jsem vylejval z bot vodu. Volám kamarádovi do auta zvedá telefon a ozve se ustrašenej hlas ty vole žiješ?? Tak zjišťuji co se děje prý jsou v nějaký koloně a právě je předjížděla záchranka. Tak měli starost jestli jsem to v ty vodě někam neposlal. Dojíždějí mě asi za 20 minut. Dáváme kafe, cigaro a razíme dál dohoda je jasná dneska na slovensko nedojedeme protože kamarád se chce stavit v Kopřivnici v Tatra Muzeu. Souhlasíme všichni a vyrážíme. Po pár km konečně přestává pršet je to paráda konečně nejet jen v dešti dokonce jsem na chvíli zahledl i sluníčko sice jsem díky tomu viděl dvakrát tak velký hov*o protože se sluneční paprsky odrážely snad úplně ode všeho ale je to příjemný pocit ;-) dojíždíme do Kopřivnice a sháníme nějaké ubytování. Při jedný zastávce kamarád běží do nějakého penzionku a po chvíli se vrací se strnulým úsměvem. Tak zjišťuji co se děje 1400,- za noc ale má to vlastní výřivku . tak to jsme opravdu zavrhli. Nakonec se nám podařilo získat privátek za rozumnou cenu 250 na osobu + 50 motorka v garáži sladká to cena.

Berem to všema deseti a já jdu vylejt studenou vodu z bot, vyždímat, rozvěsit prádlo a dat si hoooooooorkou sprchu. Voblíkám se do civilu a jedem do pizzerie na večeři. Po návratu koukám boty pryč, hadry pryč jenom nějaký psaní. A na něm čtu “věci jsem vám dala do kotelny je tem teplo a rychleji vám to uschne, a na stole je něco pro zahřátí.“ Kouknu na stůl a tam byly 4 panáky moooooc dobrý slivovičky J každej jsme si dali jeden akorát řidička Clia odmítla tak jsem si dal dva :D Mooooc mi to udělalo dobře :D

Nakonec jsme šli poměrně brzo spát protože těch 400km co jsme ujeli na řidičku Clia nemělo dobrý vliv prý nikdy neřídila tak dlouho cestu. Tak jsme ještě pokecali a šli chrnět.

 

Druhý den – Muzeum a Slovensko

 
Ráno jsme se po snídani kolem 10:00 vydali do muzea společnosti Tatra jelikož kamarád je milovníkem Veteránů a hlavně je vlastníkem Tatry 57a r.v. 1936 J.

Tak tady přikládám pár fotek z Muzea ;-)

 
Když jsme vylezli z muzea šel jsem někam shánět pláštěnku. Nakonec nejlepší co jsem byl schopnej sehnat byla ve sportu pláštěnka na kolo takovej obrovském pytel, ale alespoň něco. Po následném návratu na privatek a vyzvednutí si oblečení které bylo již suché až na boty a bundu. Tak jsem na sebe natáhnul oblečení pak pláštěnku a nakonec motobundu. Bylo to lepší řešení než to rvát obráceně protože ta kožená bunda byla proste furt moc mokrá. Nazul jsem mokry boty a razily jsme dal směrem na Frenštát pod Radhoštěm až do Rožnova kde jsme si dali oběd v místním “lokále“ kde vařili snad z vody nebo co no moc se to jíst nedalo. Ale aspoň to zalepilo pocit hladu. Už cestou k parkovišti se opět objevil můj velký společník na cestách, déšť.

Nejdřív jen tak mrholilo ale pak se opět objevilo ono pověstné otevření oblohy a padaní vody, stavíme na první benzínce za Rožnovem. Je to nějaká NoName benzínka ale tankujem. Vyrážíme směr Slovensko, zase v šíleném dešti. No co se dá dělat, jedem dojeli jsme dvě auta a táhneme se za nima, přede mnou jede Clio pak nějaky auto a pak zoufalec v Ochcávce s poznávací značkou OCO a nějaký čísla ale to OCO mam v paměti dobře vtetovaný. Jedeme po hlavní solidní rychlostí mam pořádnej odestup kdyby se náhodou něco dělo abych mohl zastavit a v tom na jedné “křižovatce“ kde se auta připojovala s prava a nikde nic nebylo byly jsme na hlavní tak ten debil to najednou zašláp a zastavil uprostřed křižovatky. Upozorňuju že v okolí 1km kam bylo vidět nebylo žádný auto. A jelikož jsem to fakt nečekal tak jsem to musel poslat zprava abych se neobjevil v kufru Clia. Frajera jsem vytroubil von se probral a jeli jsme dal. Na hranicích mě zdržel policajt s tím že trval na tom aby jsme ukázal občanku tak jsem ze sebe stáhnul mokrý rukavice, helmu, sundal baťoh ve kterém jsem mel v igelitovém pytli všechny svoje věci typu mobily, peněženku, doklady cigára atd. Clio na mě čekalo než jsem to všechno vyřídil a jely jsme dál. Co mě opravdu příjemně překvapilo bylo to že Slovensko má opravdu překrásnou přírodu jimiž byla celou dobu cesta lemována, viděl jsem plno zřícenin a překrásných scenérii.

Jeli jsem přes Žilinu a směrem na Martina, ještě než jsme dorazili na do Martina jsme se zastavili na nějaký benzínce na slovenské kafičko :-) nebylo špatný ale ta pani za kasou asi nebyla nejchytřejší nebo já nevím :-) No ale když jsme dali cígo, kafe a krátkej relax typu tyčinky Twix tak jsme se začali chystat k odjezdu. Já si naskočil na DoktoRa a navlíkám na sebe přilbu a rukavice a Radek s Mišákem skočili do Clia a rozjeli se tak jsme se na sebe s Honzou podívali jestli to myslí jako žert nebo ho tam fakt zapomněli. No zapomněli :-) začal jsem troubit ale oni nic Honza se rozeběhl směrem k autu a ještě štěstí že jim tam jelo nějaký auto a museli zastavit. Honza skočil do auta jak v akčním filmu což při jeho postavě byla docela frajeřina. Smál jsem se do přilby jak magor i když na druhou stranu jsem nechápal, jak ho tam chudáka mohli nechat. No projeli jsme Martinem a tra-dá severovýchod směr vesnička Turany kde se nacházel cíl naší cesty vysněný kemp. Auto Kemp “TRUSALOVÁ“ což je krásný kemp pro stanaře, přívěsáky, ale i pro lidi co chtěj chatku. Já chtěl původně stan, ale jelikož jsem byl mokrej jak křeček i přes tu pláštěnku tak jsem byl šťastnej za chatku s topením, nad které jsem dal bundu a před něj boty aby se vysušily. Vyplnili jsme nezbytné papíry, které za mě vyplnila kamarádka Míša, protože já byl zmrzlej tak že sem byl rád že jsem se podepsal.

No a jeli jsme se ubytovat kemp byl opravdu rozlehlej až jsem byl mile překvapenej.

Ale bohužel jsme vedle sebe měli rodinku kde jich na chatce pro 4 spalo asi 20 nebo kolik no proste moc. Po ubytování a převlečení do suchejch hadrů jsme jeli na pivko. Míša furt řídila říkala ze pivo nechce tak nás odvezla do hospůdky v Turanech, kde měli “Martiner“ což nebylo špatný pivo, každopádně lepší než ty ostatní samohoňky co tam měli. Ale hospodská mě rozesmála přišel jsem k ní že objednám 3 piva a říkám, že bych si dal nejlepší Slovenské pivo a které mi doporučí, načež odvětila „Dejte si Starobrno to je to nejlepší co tu máme“ tak jsem nevěděl jestli si zemně dělá srandu nebo to myslí vážně :-)

Dali jsme si Martiner a bylo nám dobře :D

 

Další dny.

Další dny už dopodrobna rozepisovat nebudu to se nestalo ani tak nic moc zajímavého jen vám popíšu pár postřehů pár věcí které se udály během těch pár dní co jsme tam byli.

Hned následující den ¨jsme si chtěli zajít na pravé slovenské “Brynzové halušky zo slaninou“ což jsme si dali na zahrádce před nějakým hotelem v Turčanských Teplicích, díky čemuž byly trošku dražší a čuměli na nás jak na magory, ale zas to bylo fakticky dobrý. Pak jsme zašli na zmrzlinu, která byla na mě moc chemická. ale byla tam super příhoda, od kamarádů jsem dostal nakázáno aby jsem nepoužíval svoji dost chatrnou slovenštinu, ale mluvil normálně česky což jsem se nažil. přijdu k okýnku a říkám dal bych si borůvkovou a taková mlada holčina mi řekla ano pak se zarazila a povídá „Promiňte jakou?“ to jsem se začal smát a povídám „čučoriedkovu“ „hmm tu nemáme“ a to už jsem šel do kolen :-) Stavili jsme se tam i v termálních lázních kde jsem prohříval svoje zmrzlé kosti.

Byly jsme se podívat na jediné UNESCO památce na Slovensku ve vesničce Vlkolínec. Tato vesnička mě dost zklamala  čekal jsem kulturní památku když tam vybírali vstupné a to dokonce i za kameru a foťák. V originálu tam byl snad jenom jeden ve zbytku dál normálně bydleli lidi!!! a aby toho nebylo málo tak tam byl dokonce jeden barak kterej to hyzdil úplně nejvíc, a to typicky komunistická vila.

No chtělo se mi z toho ..... no nebudu to komentovat něco je vidět na fotkách.

Byly jsme taky podívat u Turčanského vodopádu, který není příliš daleko vzdálen od kempu. Ale pokud chcete vědět kolik je to vzdálený to vám neřeknu :D na ceduli psali že je vzdálen cca hodinu dvacet :-) ale to jsem netušil jaký peklo mě čeká, takovej táhlej kopec plnej šutrů, kořenů a jinejch nesmyslů. ale ten výhled stál za to ;-)

Vodopád byl překrásný. viz fota  jo a taky tam je lanovej most, to byla děsná prča sledovat ty lidi jak se na něm bojí :-)

 

Taky jsme se byly podívat na vodu jelikož přímo v kempu voda není, tak jsme museli popojet cca 3km k zatopenému lomu, který má tak průzračně čistou vodu že to jsem viděl naposledy snad ve filmu “Poklad na stříbrném jezeře“ voda nádherně čistá, průzračná, no nádhera

Byly jsme se v teto lokalitě podívat i na některé hrady a na některé jsme šli až cestou zpět do ČR.  Ty vám tu popisovat nebudu to by nemělo smysl podle mě byly všechny stejné a vsechno na  nich  vypadalo uplně stejně :-)

Návrat do ČR

Cestou z kempu do Prahy jsme se chtěli na víkend stavit v jiném kempu. A to speciálně v jednou co jsem našel náhodou na netu. Ale než jsme tam dojeli tak jsme jeli přes krásnou lokalitu Buchlova a okolí kde je taktéž překrásná příroda a hlavně pěkná silnice a to jak povrchem tak i šířkou. Už chápu proč tam jezdí tolik motorkářů a jezdí ustavičně sem a tam. Já mít silniční mašinu, tak tam snad jezdím s nima. :D

Hodně jsem si to užíval spousta krásných zatáček které se dají prolítnout téměř pod plným plynem ale co bylo hlavní tak svítilo sluníčko naprosto dokonalý průvodce na cestě kterého jsem celou cestu na SVK viděl snad jen 2x :D

No ale dojeli jsme do kempu Jméno jsem zapoměl ale dodam odkaz na www stranky :-)), kde jsme se ubytovali a šli na večeři což se ukázalo jako chyba páč kamarád objevil to muzeum co tento kemp skýtá a to muzeum veteránů aut a hlavně motorek.

Další den jsme jeli do Znojma, na jídlo a po památkách. Jaké ale bylo naše překvapení když otevřených restaurací bylo poskvornu pokud jsme nechtěli pizzerii. Tady proste v sobotu chcipnul pes. dokonce i jedno vetší náměstí bylo prázdné a to úplně jestli si pamatuji dobře tak kolem 4 nebo 5 hodiny odpolední byly všechny kšefty prázdné až na jedno místo Kaufland :D tam bylo lidu jak nas.. :D no nic cestou zpět do kempu jsem měl nějaký divný tušení a když jsme konečně dorazili tak jsem pochopil proč. Moje láska jediná, můj miláček, můj DoktoRek hajal :‘-( Normálně ležel, vyskakuji z auta a letím zkouknout škody a zvednout mášu. Dobíhám k motorce a počítám škody a sbírám zrcátka ze kterých se stali moc pěkné součástky na trsátka.

Zvednul jsem motorku a zjišťuji co se stalo. Země nevydržela tíhu motorky a na stojánku se zabodla do země a odporoučela se k zemi. koukám na škody, obě zrcátka na srač.., ohnuty řídítka, pootočená brzdová páčka někde pod řídítkem jak nevydržel nápor motorky versus chatka to naštěstí šlo jenom pootočit a bylo to v klidu. no a hlavně hnutý řízení. takže když sedím na mašině a srovnám kola do roviny tak řídítka mám křivě. postavil jsem a poopravil škody které šli opravit na místě a stojánek podložil velkým placatým šutrem a šel do hospody zapít smutek.

Následující den jsem se rozjeli směrem k domovu napojit se na dálnici a v nějakém motorestu se najíst. cesta byla bez deště takže byla v pohodě i přes ty křivý řídítka ani jsem nezkoušel jestli DoktoR jede rovně bez držení protože jsem na to neměl náladu a nechtěl jsem to znova položit. Po docela dobrém obědě v nějakém velkém motorestu na D1. jsem se rozloučil s kamarády a s tím že se sejdeme u mě, kde mi předají věci, které jsem měl u nich v autě. Skočil jsem na DoktoRa s tím že mi všichni můžou ...... a vzal jsem za heft a už tam cvakal rychlosti směrem nahoru dostal jsem se s rychlostí na nějakejch 160 na tacháči a víc to už nerval. přeci jenom jsem měl hnutý to řízení že jo :-) no doma jsem byl za chvíli a se smutkem jsem uklízel motorku k „zimnímu“ spánku protože jsem věděl že nejdřív ji musím opravit než na ní příště sednu.nechci riskovat že mi někde něco praskne a já se odporoučím v lepším případě jenom k zemi.

 
Sniper